130

Nikkarin

Je to tady, přátelé! Nová Stotřicítka je konečně na pultech a těší se přízni věrných čtenářů. Ale že to byl porod. Možná si říkáte, že pět let v knižním byznysu není žádná doba, ovšem v navazující komiksové sérii je taková prodleva už docela signifikantní. Do zdržení zasáhly autorovy životní karamboly a odklad projektu na vedlejší kolej, poté i jistá tvůrčí nejistota spojená se ztrátou víry v pozitivní přijetí u čtenářského plebsu. Není tajemstvím, že vydání třetího dílu bylo spolufinancováno fanoušky skrze crowdfundingovou službu Katalyzátor, kde Nikkarinův komiks podpořila příznačná stotřicítka přispěvatelů, což mladému autorovi pozvedlo sebevědomí a obnovilo chuť v sérii pokračovat. Dobrá věc se nakonec povedla a my tak v rukou držíme třetí díl z plánované tetralogie. A vzhledem k tomu, že si nepamatuji, co jsem dělal včera, natož před pěti lety, vezmeme tu rekapitulaci rovnou z gruntu. Pohodlně se usaďte, Odysea začíná.

Fatale

Ed Brubaker & Sean Phillips

Brubaker a Phillips. Přesně tak, máme tady další lekci z komiksového podhoubí nejvyšší jakosti. Fandové zmíněných autorů už jistě tuší, že tentokrát opět půjde o nevšední zážitek plný ostře řezaných bublin a temných zákoutí. Pokud se o sekvenční umění zajímáte trochu blíže a přesto tato jména vidíte prvně, nejspíš jste ve věku, kdy obrázkovému čtivu teprve přicházíte na chuť a skutečně dobrý komiks jste v ruce zatím nedrželi. Nevadí, váš čas přijde. Až si přelouskáte všechny ty Čtyřlístky, ninja želvy, kačery Donaldy a úžasné Spider-Many, utřete si mlíko z brady, oholíte první strniště a po těch nekonečných letech studií si vyděláte svou první korunu, půjdete do krámu a koupíte si Criminal. Nejenže to změní váš dosavadní pohled na "veselé obrázkové čtení", ale umožní vám to i blíže porozumět obsahu tohoto článku.

Ten Grand

J. Michael Straczynski, Ben Templesmith & C.P. Smith

Když ji miluješ, není co řešit, traduje se v jedné reklamní moudrosti. A platí to i v životě, ovšem tam to sebou nese i mnohá úskalí. Jste-li s někým spoutáni natolik, že jste pro něj nebo pro ni ochotni udělat cokoliv, bývá už většinou zaděláno na malér. Protože dříve nebo později se něco posere. Vaše vyvolená vám pláchne s urostlým volejbalistou, váš milý se zakouká do mladšího modelu z vysokoškolských škamen a v horším případě vám vysněný protějšek umře na nějakou zákeřnou chorobu nebo následek tragické nehody. Pokud vám však život toho druhého opravdu není lhostejný a jste schopni obětovat vše, abyste své lásce mohli být nablízku, je tenhle komiks přímo pro vás. Nezúčastněnému pozorovateli se to může zdát bláhové, ale čas od času se do podobné situace dostane každý. Joe Fitzgerald by o tom mohl vyprávět. Pro svou milou se vydal až za brány pekelné.

Descender: Tin Stars

Jeff Lemire & Dustin Nguyen

A máme ho tady zase. Jeff Lemire, komiksový scenárista a výtvarník první třídy (Sweet Tooth, Animal Man, Trillium, Essex County), tentokrát nechal tužky i barvičky ležet ladem, ke spolupráci přizval ilustrátora podobné váhové kategorie a společně se vydali na nebezpečnou pouť do vzdálených končin neprobádaného vesmíru. Kdyby to byla rutinní výprava, tak tady o ní nejspíš nenapíšu ani čárku. Jenomže z Descendera se během pár sešitů vyklubala komiksová hardcore sci-fi sága pro dospělé publikum, která svou jakostí nabourává příčky nejvyšší. Počkat, říkal někdo Sága?

Batman: Nine Lives

Dean Motter & Michael Lark

Vzpomínáte jak jsem se kdysi rozplýval nad příběhy z DC universa označenými štemplem Elseworlds? Tak konečně se mi podařilo sehnat do sbírky kousek nejcennější. A nebudu chodit okolo horkého rendlíku nastavované kaše, je to také titul mému srdci nejbližší. Pokud jsem v minulosti do nebes vynášel futuristickou nálož Batman: Year 100, na oběžnou dráhu posílal alternativní linii Superman: Red Son nebo až na samotný Měsíc odpaloval úchvatnou upíří trilogii Batman: Vampire, tak dnes vypouštím sondu přímo ke Slunci. Protože Dean Motter a Michael Lark jsou komiksoví astronauti, kteří se s nějakým poletováním okolo matičky Země jen tak nespokojí. Nine Lives září jako rozpálená hvězda, jejíž žár nepohlcuje pouze galaxii Elseworlds, ale zároveň dosahuje věhlasu těch nejlepších komiksů s Batmanem vůbec. A takový svátek tady nemáme každý den.

Hellboy: Paskřivec a další příběhy

Mike Mignola, Richard Corben, Duncan Fegredo a další

Tak jo. Máme tady jubileum. Desátá kniha v komiksové řadě, to už je pádný důvod k malé oslavě. Natož u nás, v zemi, kde se knižní obrázkové série příliš vysokých věků zase tak často nedožívají. Vzpomeňme na Parchanty, Thorgala či nedávno zaříznutou DMZ. Vždyť to byly ještě děti! Něco takového však už Hellboyovi naštěstí nehrozí. Rudý sudokopytník to u nás dotáhl do puberty, přičemž český vydavatel úspěšně dohání originální řadu, kde se číslování prozatím zastavilo na třinácti knihách. A to včetně nejčerstvějšího přírůstku s názvem Hellboy in Hell, ve kterém se po delší době za kreslířské prkno vrátil sám otec série Mike Mignola. A vězte, že peklo v jeho podání nemá obdoby.

Rudo

Daniel Majling

Nestává se zase tak často, aby mě komiks přinutil k hurónským explozím smíchu a nekontrolovatelnému hýkání nadšením. Tentokrát jsem se však střetl s něčím, co mi roztřáslo bránici natolik, že to hnulo tektonickou deskou a vyvolalo mírné zemětřesení. Rodákovi ze Slovenska Danielu Majlingovi se podařilo nevídané. Nejenže mě jeho Rudo dokonale odrovnal, ale zároveň v československém komiksovém rybníčku potopil veškerou žánrovou konkurenci. Mašek s Babanem narazili na osudový ledovec, Opráski sotva lapají po dechu a Broka Špindíru už pomalu žerou ryby.

Mýty: Arabské noci (a dny)

Bill Willingham, Mark Buckingham & Jim Fern

Když Bill Willingham před třinácti lety představil svou zbrusu novou komiksovou sérii plnou pohádkových postav, nejspíš tehdy netušil, jak obrovský s ní sklidí úspěch. První příběh s názvem Legendy v exilu shrábly hned tři Eisnerovy ceny za nejlepší sérii na trhu a vzápětí se rozpoutala pohádková mánie. Letos v červenci Mýty završují svou dlouhou cestu a 150. číslem se definitivně se svými čtenáři loučí. Co s nimi bude dál je ve hvězdách. Jisté ovšem je, že Willinghamův odkaz žije dál a ať už se jeho postav ujme kdokoliv, bude mít u mě dveře vždy dokořán. Na primární sérii se za ta léta nabalila řada spin-offů (Fairest, Jack of Fables, Cinderella) a dokonce i jedna velmi povedená videohra (Fables: The Wolf Among Us). S televizním seriálem to sice úplně nevyšlo (Once Upon a Time je jen slabý odvar z původně plánované plnotučné adaptace), nevodí-li nás však Hollywood za nos, mohly by se Willinghamovy Mýty jednou dočkat stříbrného plátna. A to by byla krásná tečka za výtečnou komiksovou sérií. Pokud se jí tedy neujme Uwe Boll nebo nějaké podobné hovado.

Southern Bastards

Jason Aaron & Jason Latour

Vítejte na americkém jihovýchodě! V pustině, kde zdegenerovaní alkoholici bezostyšně močí psům do němých tváří, kde slabomyslní věří, že v televizi žije ďábel, kde se lidská sebranka rozmnožuje v karavanech plných kohoutů a slepic a kde jediným smyslem života zdejších chasníků je titul mistra v okresním fotbalovém přeboru. Odpustím si teď jízlivé narážky na adresu tuzemských maloměst a vesnic, protože by to bylo laciné (a taky proto, že by mi zhůvěřilá pražská kavárna hned vmetla do tváře můj původ z metropole od polských hranic) a přesunu se rovnou k jádru kudrnatého výstavního plemene. Proč byste si tedy měli tyhle Bastardy z jihu přečíst? Protože jak říká můj vulgární kolega ve zbrani Ondra Král: „Jason Kurva Aaron!“

Criminal: Poslední z nevinných

Ed Brubaker & Sean Phillips

Mým nejoblíbenějším komiksem v dětství byly příběhy Anči a Pepíka, kterými tenkrát do Čtyřlístku přispívala Lucie Lomová. Těsně v závěsu byl Sherlock Holmes Rudolfa Čechury s ilustracemi Marcela Steckera a je dost možné, že právě tehdy se začínala formovat moje láska k detektivnímu a kriminálnímu žánru. O pár let později jsem totálně propadl černobílému Sin City Franka Millera a ze zálohy na mě zaútočil David Fincher se svou Sedmičkou. Nakonec přišel Mario Puzo, kopl mě do koulí a když jsem se probral z agónie, ležel vedle mě výtisk Kmotra. Bylo vymalováno. Fell, 100 nábojů, Blacksad, Torpedo, Batman: Rok jedna, Cesta do pekel, Skalpy... už víte která bije?

Gunsmith Cats

Keniči Sonoda

Nazdar Kamile, poslyš, přišly mi ty Gunsmith Cats, ale asi to budem muset reklamovat. Má to blbě přilepenou obálku, řazení panelů nějak nesedí, děj vůbec nedává smysl a ke všemu je to celý černobílý. Vypadá to na chybu tiskárny. Jo počkej, teď to tady čtu... ona je to asi manga, ty vole. No mně ty oči přišly nějaký divný, tak potom se vše vysvětluje. Hele, vážně na tohle chceš recenzi?

Sága

Brian K. Vaughan & Fiona Staplesová

Komiksy už čtu nějaký ten pátek. Když zabrousím do vzdálené minulosti, vzpomínám si, že jsem po obrázcích ve Čtyřlístku jezdil prstem ještě dřív, než jsem se naučil všechna písmenka. Díky vytrvalosti rodičů a špetce zvídavosti jsem nakonec přelouskal svůj první příběh o tom jak máma mele Emu a maso, ale ty barevné obrázky s bublinama už mi v hlavě zůstaly napořád. Dneska už ovšem tolik nežasnu nad Myšpulínovými vynálezy a nepřemýšlím o tom, copak asi má ta Fifinka pod sukýnkou. Ne, dneska čtu Ságu.

Monstrbichle: Conan a ti druzí

Nedávno jsem v jedné z diskuzí narazil na často se opakující dotaz: „Když teď vycházejí ty větší bichle... myslíte, že by podobný zájem byl i o nějaké souhrnnější vydání Soudce Dredda?“ Dredda pak v podobně mířených otázkách střídají různé tituly a tazatelé tiše vyčkávají, zda si jejich zájmu všimne některý z vydavatelů. Comics Centrum u čtenářů loni zabodovalo Kurva Velkým Sin City a Pekelnou knižnicí s Hellboyem. Já jsem si při oznámení obou kousků prošel mírným vzrušením (v případě Sin City doprovázeného laxním ztopořením) a říkal si, už je to tady! Teď to u nás konečně bude jako v té Américe. Krásné velké knížky plné obrázků, které nám při zvedání strhnou kýlu. A když přijde návštěva, bude se zvědavě ptát, co že to mám v knihovně za KURVU.

Luthor

Brian Azzarello & Lee Bermejo

Člověk je od samého prvopočátku své existence předurčen k nadvládě. A to nejen nad veškerým tvorstvem, ale především sám nad sebou. Genetické propozice nám v téhle partičce pokeru zkrátka zajistily čistou postupku. Někdo překonává osmitisícové vrcholy nebo kandiduje na prezidenta, jiný zase loví platinové trofeje ve videohrách nebo pěstuje nejkrásnější orchideje. Tamta dostala Nobelovu cenu za mír, tamten živí sedmičlennou rodinu a támhleten prcek o tom ještě neví, ale jednou daruje svou ledvinu zcela neznámému člověku a zachrání ho tak před jistou smrtí. Všichni se s tím vypůjčeným časem pereme po svém a dokud nepřijdeme o vlastní důstojnost, budeme pány všehomíra do skonání věků. Nevím jak vy, ale i já denodenně mířím k vyšším metám. Utřít prach, napsat článek, vzít znovu do ruky kytaru, být ten nejlepší táta na světě... Nadšení hnout se z místa a začít něco dělat sice většinou vyprchá po prvním šálku ranní kávy, ale i ta snaha se počítá, ne? Důležité je neusnout, vyburcovat se a posunout se dál, dokázat sobě i celému vesmíru, že ty zlaté medaile za perfekcionismus máme oprávněně. Své by o tom mohl vyprávět muž, který svůj život zasvětil honbě za lidskou dokonalostí.

Zámek a klíč: Koruna stínů

Joe Hill & Gabriel Rodriguez

„Počkejte, vy si čtete Korunu stínů až teď? Proč vám to, k čertu, trvalo tak dlouho?“ ptá se v úvodu hlava pomazaná a král komiksového všehomíra, Brian K. Vaughan... a já mu lakonicky odpovídám: Protože žijeme v zaprděný společnosti, kde na komiksy nahlížejí jako na něco dětinského nebo výstředního a tak se na jejich vydávání musíme skládat sami. Což chvilku trvá, protože ty knížky taky něco stojí, že jo. Není náhoda, že jako první s plánem na vydávání komiksů formou hromadného spolufinancování přišlo právě Comics Centrum. Vydavatelství, které na náš trh v minulosti přineslo nejeden zajímavý titul (Hellboy, Vrána, Sin City) již léta vytrvale bojuje s tvrdohlavostí knihkupců a lidskou omezeností. Tam, kde ostatní ztratili chuť pokračovat a vydávání obrázkových knížek prakticky zařízli (Netopejr, Mot, Sýpka), Comics Centrum tlačí káru dál a díky nekonečnému entuziasmu zúčastněných se mu ji i navzdory finančním úskalím a nepřízni trhu víceméně daří udržet na trati bez ztráty kytičky. Pomineme-li zajeté nakladatelské domy, jež vydávání komiksových publikací z velké části financují ziskem přitékajícím z knižního trhu (Albatros, BB/art) a všemohoucí božstvo, které nám ty komiksy už dlouhá léta vydává jakýmsi zázrakem (Crew), je Comics Centrum jediným vydavatelem, jenž v nouzi nejvyšší sáhl po modelu podobném tzv. crowdfundingu, tedy z velké části fanouškovském spolufinancování předem vybraného projektu. Po úspěšném nastřádání potřebného množství objednávek (nutno podotknout, že vydavatel peníze vybírá až poté, co kniha vyleze z tiskárny) tak ve zbrusu nové edici "Na přání" vyšlo druhé pokračování horové série Zámek a klíč s podtitulem Koruna stínů. Haleluja, Parchanti se nekonají!

Bullseye: Greatest Hits

Daniel Way & Steve Dillon

Když se použije anglický výraz "bullseye", znamená to "trefu do černého". A přesně tak by se dal charakterizovat i komiks nahlížející do pohnuté historie stejnojmenného záporáka s dokonalou muškou a terčem na čele. Bullseye se poprvé objevil v roce 1976 na stránkách komiksové série Daredevil a nad kolébkou s novorozeným padouchem tenkrát stáli Marv Wolfman a John Romita. Autoři mu vedle psychopatických sklonů dali do vínku schopnost perfektně zacílit a fatálně zlikvidovat jakýkoliv objekt libovolným předmětem. Nechte před ním ležet pětník, kancelářskou sponku nebo párátko a vězte, že v mžiku oka máte díru v hlavě. Bullseye zkátka dokáže jediným přesně mířeným hodem udělat z čehokoliv smrtící zbraň a umí toho setsakra dobře využít. Ke kariéře nájemného zabijáka to potom už byl jenom krůček.

Baltimore

Mike Mignola, Christopher Golden & Ben Stenbeck

To si takhle v klídečku bojujete na francouzské frontě, kryjete se v zákopech, koutkem jednoho oka sledujete krvavou řež a v ní umírající kolegy ve zbrani, koutkem toho druhého zase vřískající důstojníky, kteří vás ženou vstříc lačnému masomlýnku a skrz filtr plynové masky stěží lapáte po dechu, protože adrenalin a všudypřítomné peklo z vašeho mozku začínají dělat fašírku. A kdyby se vašim rozteklým nervům náhodou zdálo, že už toho bylo dost a že je nejvyšší čas vzít si trvalou dovolenou v neoznačeném hrobě, na Zemi sestoupí pradávné zlo. Píše se rok 1916, v Evropě zuří světová válka a nad lidstvem se stahují mračna.

Hudební sklizeň: Best of 2014

Loni jsme na hudebním poli zase sklízeli bohatou úrodu. Vyšla spousta výborných desek, nejen od letitých veteránů, ale i od hudebním byznysem nepolíbených nováčků. Během poslechu se tančilo i zpívalo, lenošilo nebo usínalo, pracovalo, milovalo, vařilo či sportovalo. Hudba nás provází prakticky na každém kroku a nedokážu si bez ní představit jediný den. Vždyť ticho je tak nudné. A letos jí rozhodně nebude méně, synátor od Ježíška vyfasoval hlasitou tamburínu (občas je to ale na vraždu) a dřevěnou píšťalu. Maminka zasedne ke klávesám, tatínek zapěje a to by bylo, aby se z toho nevyklubala nějaká ta indie pecka. Světová konkurence půjde ke dnu.

2015: Filmové zákusky

Za loňským filmovým rokem jsme udělali tlustou čáru a nyní se vrhneme na ten aktuální. Že toho letos zase bude požehnaně ani nemusím dodávat. Čekají nás nervydrásající dramata, indie radovánky, akční výplachy, superhrdinové v pestrých trikotech, komorní scifíčka i rozmáchlé space opery. Pojďte si společně se mnou naťuknout ty nejočekávanější fláky prvního pololetí. Pokud mezi nimi hledáte premiéru Padesáti odstínů šedi nebo třetí Babovřesky, jste na špatném serveru (nebo planetě).

Filmová sklizeň: Best of 2014

Zase to uteklo jako pára nad hrncem a pravidelná výroční filmová bilance ťuká na dveře. Loni se na stříbrných plátnech děly velké věci, takže jsem opět s chutí vymetal kinosály a nechával se unášet na křídlech bezbřehé imaginace filmových tvůrců. Čtyřiadvacet návštěv zhruba odpovídá počtu koukatelných premiér, Spike Jonze mě chytil za srdce meditativní hipsterskou romancí pro nové tisíciletí, Anton Corbijn si střihnul fantastickou špionážní jednohubku (nádherné rozloučení s předčasně zesnulým P. S. Hoffmanem), Gareth Edwards potěšil svou vizí atomového monstra z hlubin, Christopher Nolan dodržel co slíbil a naservíroval hardcore scifíčko jako řemen a Martin Scorsese nám připomenul, že je režisérský bůh.