Filmový rok zase skončil
dřív než by jeden stačil říct "Kevin Spacey mě taky
osahával" a je tu další pravidelná bilance těch
nejsilnějších kinematografických zážitků. Loni se toho v
kinech moc zásadního neudálo. Tedy filmů tam byla spousta, ale
těch hodných zapamatování či ověnčení nějakou tou plaketou
za zásluhy tam bylo vážně poskrovnu. Pohodlné přítmí kinosálu
se podařilo využít celkem třiadvacetkrát (z čehož si to rovnou
dvakrát slíznul nový Blade Runner) a protože holywoodské
menu bylo tentokrát překvapivě skromné, vešlo se nám tam i
rumunské civilní drama Zkouška dospělosti, bulharská hořká alegorie Glory
či maďarská netradiční romance O těle a duši. A že to byly dobroty! Evropská kuchyně
stále šmakuje. Jako bonus navrch jsme si na samém sklonku roku
dopřáli dvanáctidílný seriálový maraton na jedno posezení
(aka dřevěný zadek) s čerstvou novinkou Petra Zelenky Dabing Street. Je to velká paráda a milovníci kvalitní tuzemské
tvorby nenačichlé prvoplánovou trapností se mají opět nač
těšit. Akorát mě mrzí, že jsem si nechal pláchnout obnovenou
premiéru druhého Terminátora.
Arnoštovo „Hasta la vista, baby!“ na tom velkém plátně
muselo vypadat náramně. Vím, je to na facku.