Elektra: Atentát

Frank Miller & Bill Sienkiewicz

O Elektře Natchiosové vám nic neřeknu. Vím o ní celkem prd a jsem líný se teď zabývat rešerší, takže pokud vás tahle nemilosrdná kráska v karmínovém outfitu nějak víc zajímá, odkážu vás třeba sem. Prozradím vám jen, že ji v roce 1981 na stránky komiksu Daredevil porodil Frank Miller, aby ji pak o pár let později v téže sérii zase pochoval. Jenže to by nebyl Marvel, aby si své zajeté značky nehýčkal, takže je tady zase. Živá, zdravá a krapet zmatená. V případě téhle knihy nepotřebujete znát okolnosti vzniku postavy nebo jejího úmrtí, nemusíte mít načteny tuny nezáživných eventů nebo vedlejších příprcků. Atentát vezmete do ruky a jste tam. Tahle malovaná nádhera vás jednoduše ihned pohltí. Je tam ovšem nejedno "ale".

Vykopávka

Max Andersson

Tak jo, tohle bude rychlovka. Vykopávka je čiré zlo. Noční můra v papírové podobě. Těžkotonážní alternativa pro gurmány se silným žaludkem a bezbřehou tolerancí k odpudivé kresbě. Ze země tří korunek k nám doputovala publikace, jež zaujme zejména čtenáře libující si v existenciálních kuriozitách a hrubozrnných absurdismech. Zkrátka magory jako jsem já nebo vy.

A

Pavel Čech

Pavel Čech je v současnosti jedním z našich nejtalentovanějších autorů knih pro děti. Jeho dílo zahrnuje řadu bohatě ilustrovaných pohádkových publikací, včetně nádherně zpracovaných komiksů či vizuálních hříček balancujících na hranici mezi literaturou a sekvenčním uměním. Sám o sobě tvrdí, že má rád „zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu, tajemství...“ a to vše se pokouší otisknout do své tvorby.

How to Talk to Girls at Parties

Neil Gaiman, Fábio Moon & Gabriel Bá

Neila Gaimana všichni znáte. Britská literární superhvězda s neposlušnými vlasy a rošťáckým kukučem, která naši fantazii již léta hýčká svou kouzelně podmanivou tvorbou, za niž sklízí jednu prestižní trofej za druhou a v mezičase ještě stíhá koketovat s Amandou Palmerovou (pokud neznáte ji, hanba vám!). Sandman, Černá orchidej, Nikdykde, Američtí bohové, Hvězdný prach, Kniha hřbitova, Oceán na konci uličky... co titul, to perla. Vedle knižních novel a scénářů ke komiksům má však na triku i řadu krátkých povídek. A obrázkovou adaptaci jedné z nich si nyní rozebereme v tomto článku.

Fax ze Sarajeva: Příběh o přežití

Joe Kubert

Když se na sklonku osmdesátých let minulého století evropským komunistům začala drolit politická moc pod rukama, měla to už Jugoslávie za pár. Postupně se zhoršující hospodářská situace zvedla tsunami zaslepeného nacionalismu a do ulic vyrazila militantní havěť schovávající se pod záštitu oficiálních armádních praporů jednotlivých znepřátelených frakcí. Jednu z nich na počátku devadesátých let vedl tehdejší jugoslávský prezident Slobodan Milošević, hlava socialistů, typický dařbuján z východního bloku, který svou protietnickou rétorikou dokázal nadchnout armádu nadržených samců se středověkými pudy. A tak se všichni ti nespokojení rolníci, traktoristé, pasáci a veksláci nechali naverbovat do řad srbské armády, plivli si do dlaní a střihli si jednu malou genocidu.

Parker: Lovec

Darwyn Cooke

 

Když na počátku šedesátých let minulého století americký spisovatel Donald Westlake chystal k vydání svou zbrusu novou kriminální novelu, jeho editor se ho zeptal, zda by nechtěl pozměnit její závěr a nenechal hlavního hrdinu uprchnout. Autor chvíli otálel, protože kniha byla původně koncipována jako uzavřený román, ovšem když mu editor přislíbil publikování série na pokračování s periodicitou tří knih ročně, nadšený Westlake na nabídku kývnul. A tak v roce 1962 vyšla první kniha ze série s podtitulem Lovec, která dychtivým čtenářům představila zarputilého zločince na cestě za tvrdou odplatou.

Hellboy: Ďáblova nevěsta a další příběhy

Mike Mignola, Richard Corben, Kevin Nowlan & Scott Hampton

Netrvalo to ani rok a už tady máme další hororový špalíček s naším oblíbeným rudým pekelníkem. V pořadí jedenáctý Hellboy s podtitulem Ďáblova nevěsta a další příběhy je posledním ryze povídkovým svazkem před finální trojicí knih, která učiní definitivní tečku za příběhovou látkou tkanou původním autorem Mikem Mignolou. Jak to celé s rohatým sudokopytníkem nakonec dopadlo je již nyní jisté. Závěrečný sešit série Hellboy in Hell je už pár dní na pultech a ohlasy napříč celým fanouškovským i kritickým spektrem o něm hovoří pouze v superlativech. My si na český překlad ještě nějaký ten pátek počkáme, do té doby však můžeme naše mlsné jazýčky obdařit neméně výživným soustem. Pojďme se tedy společně zakousnout.

Myší hlídka: Podzim 1152

David Petersen

Tak copak to tady máme tentokrát? Z obálky na nás koukají tři udatní myšáci se zbraněmi v pacičkách a odhodlanými výrazy ve tváři. Aha, to bude nejspíš nějaké to lehké fantastično. A taky, že jo. Myší hlídka s podtitulem Podzim 1152 je prvním svazkem z prozatím třídílné komiksové série vyprávějící o dobrodružstvích antropomorfních myších strážců bedlivě střežících svá myší teritoria před nástrahami okolního světa. Pod knihu se autorsky podepsal rodák z amerického Michiganu David Petersen, překladu se ujal odborník na české slovo vzatý Jan Kantůrek (Úžasná Zeměplocha, Hellboy, Zámek a klíč) a tuzemské vydání posvětilo nakladatelství Comics Centrum. Máte-li doma náctiletou ratolest, kterou se vám nedaří vytrhnout ze spárů sociálních sítí, minecraftů a mrzkých videokanálů, okamžitě zbystřete zrak. Tahle publikace by ji totiž mohla přinejmenším zaujmout. A pokud zacílí na tu správnou krevní skupinu, je docela možné, že se pak na nějakou wifinu dočista zapomene.

The Fade Out

Ed Brubaker & Sean Phillips

Pro komiksy s jemným obsahem přísady zvané noir či neo-noir, jak je dnes zvykem označovat díla odkazující na starou školu "černého" řemesla, mám nemalou slabost. Nevím, zda mě více přitahují chapadla organizovaného zločinu, pozadí zkorumpovaného systému, křehkost nádherných žen v nesnázích, či jenom to, že protagonista většinou vyprázdní flašku od whisky, aby s ní vzápětí flákl po hlavě nejbližšího Mirka Dušína a sebral mu kapesné. Nejspíš za tím bude kombinace uvedeného a když se navíc barvitého popisu charakterů ujme člověk s kumštem napsat krimi pecku rovnou od boku, jdou rázem veškeré zábrany stranou. Ze všeho nejvíce pak zbožňuji hořké detektivní příběhy odehrávající se v kulisách hříšného města andělů. Nikde jinde totiž nezakopnete o tolik zničených životů, pomačkaných osudů a zmařených budoucností. Tohle je místo, kterým se šíří skutečný strach a hnus. Vítejte v Los Angeles!

Joker: Oslava 75. výročí

Bill Finger, Bob Kane, Jerry Robinson a další

Na tuzemském komiksovém trhu se opět udál menší svátek. Nakladatelství BB/art tentokrát čtenářům naservírovalo publikaci vzbuzující rozruch, obdiv a u některých malověrných i rozpaky. Ty ale v tomto případě rozhodně nejsou na místě, protože pokud má tahle masivní antologie za cíl představit Batmanova arcizáporáka novým čtenářům a zároveň vzdát hold jeho autorům, splňuje téměř veškerá kritéria na výbornou. Ovšem to hlavní v sobě nezapře. Největší radost z ní totiž zaručeně budou mít fanoušci, kteří už mají s Batmanem něco načteno. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že na mnoha místech budou přímo vrnět blahem. O tom ale až později, nyní si dáme jeden z těch sáhodlouhých úvodů pro komiksem neosvícené.

Filmová sklizeň: Best of 2015

A je to tady, vážení! Čerstvě z pece vytažený, do křupava propečený a celuloidem vonící žebříček největších filmových událostí uplynulého roku. Loni jsem se do přítmí kinosálu vmísil celkem čtyřiatřicetkrát, z toho dvakrát na jeden a týž film a počítám, že se na ty Star Wars zajdu mrknout ještě potřetí. Nemálo hodin padlo za vlast také v obýváku před televizí, kde jsem opět vyseděl důlek a občas se mohlo zdát, že jsem k tomu gauči dokonce přirostl (Narcos!). Vzhledem k tomu, že již nemám na pohyblivé obrázky tolik volného času jako dřív, je to snad poprvé, co jsem nestihl zkouknout žádnou novinku z jihokorejské produkce a toho černobílého umění bylo taky docela poskrovnu. O zameškaném Sorrentinovi ani nemluvě. Zato jsem zcela poprvé do biografu vytáhl synátora. Jeho životní kinopremiérou byla nádherně animovaná Píseň moře, což byl možná trochu nevhodně zvolený severský art pro odrostlejší klacky, takže ta ryzí bezbřehá zábava se dostavila až u celovečeráku s Ovečkou Shaunem. A pak už to jelo jako po másle, Mimoni, Malý pán, V hlavě, Peanuts, Malý princ... a já jsem rád, že konečně mohu zase chodit do kina na animáky a necítit se při tom nepatřičně. Myslím, že udička se zasekla a jednou nám z toho caparta vyroste podobně zanícený fanda do filmu.