Monstrbichle: Conan a ti druzí

Nedávno jsem v jedné z diskuzí narazil na často se opakující dotaz: „Když teď vycházejí ty větší bichle... myslíte, že by podobný zájem byl i o nějaké souhrnnější vydání Soudce Dredda?“ Dredda pak v podobně mířených otázkách střídají různé tituly a tazatelé tiše vyčkávají, zda si jejich zájmu všimne některý z vydavatelů. Comics Centrum u čtenářů loni zabodovalo Kurva Velkým Sin City a Pekelnou knižnicí s Hellboyem. Já jsem si při oznámení obou kousků prošel mírným vzrušením (v případě Sin City doprovázeného laxním ztopořením) a říkal si, už je to tady! Teď to u nás konečně bude jako v té Américe. Krásné velké knížky plné obrázků, které nám při zvedání strhnou kýlu. A když přijde návštěva, bude se zvědavě ptát, co že to mám v knihovně za KURVU.

Luthor

Brian Azzarello & Lee Bermejo

Člověk je od samého prvopočátku své existence předurčen k nadvládě. A to nejen nad veškerým tvorstvem, ale především sám nad sebou. Genetické propozice nám v téhle partičce pokeru zkrátka zajistily čistou postupku. Někdo překonává osmitisícové vrcholy nebo kandiduje na prezidenta, jiný zase loví platinové trofeje ve videohrách nebo pěstuje nejkrásnější orchideje. Tamta dostala Nobelovu cenu za mír, tamten živí sedmičlennou rodinu a támhleten prcek o tom ještě neví, ale jednou daruje svou ledvinu zcela neznámému člověku a zachrání ho tak před jistou smrtí. Všichni se s tím vypůjčeným časem pereme po svém a dokud nepřijdeme o vlastní důstojnost, budeme pány všehomíra do skonání věků. Nevím jak vy, ale i já denodenně mířím k vyšším metám. Utřít prach, napsat článek, vzít znovu do ruky kytaru, být ten nejlepší táta na světě... Nadšení hnout se z místa a začít něco dělat sice většinou vyprchá po prvním šálku ranní kávy, ale i ta snaha se počítá, ne? Důležité je neusnout, vyburcovat se a posunout se dál, dokázat sobě i celému vesmíru, že ty zlaté medaile za perfekcionismus máme oprávněně. Své by o tom mohl vyprávět muž, který svůj život zasvětil honbě za lidskou dokonalostí.