Baltimore

Mike Mignola, Christopher Golden & Ben Stenbeck

To si takhle v klídečku bojujete na francouzské frontě, kryjete se v zákopech, koutkem jednoho oka sledujete krvavou řež a v ní umírající kolegy ve zbrani, koutkem toho druhého zase vřískající důstojníky, kteří vás ženou vstříc lačnému masomlýnku a skrz filtr plynové masky stěží lapáte po dechu, protože adrenalin a všudypřítomné peklo z vašeho mozku začínají dělat fašírku. A kdyby se vašim rozteklým nervům náhodou zdálo, že už toho bylo dost a že je nejvyšší čas vzít si trvalou dovolenou v neoznačeném hrobě, na Zemi sestoupí pradávné zlo. Píše se rok 1916, v Evropě zuří světová válka a nad lidstvem se stahují mračna.

„There were no stars that night... no moon. We thought the dark would hide us. We were fools.“  

Válečný běs a nekonečné utrpení na do ruda zbarvené bitevní lány přilákalo podivná okřídlená monstra prahnoucí po čerstvé krvi. Podíváme-li se na jejich tělesnou konstrukci zblízka, rozpoznáme jisté znaky notně přerostlých netopýrů s velkými špičáky a ostrými drápy. Ano, tušíte správně, přátelé, upíři. A řádně hladoví. Jednomu takovému se s hrůzou v očích postaví ústřední postava příběhu, kapitán Henry Baltimore. V nevyrovnaném souboji se s vypětím posledních sil hladové bestii ubrání a upíra vážně zraní, přičemž sám přijde o nohu. Nevědomky však tímto činem nad sebou i celým lidským pokolením vynese ortel nevyhnutelné pomsty. Válka je předčasně ukončena, jelikož Evropu zachvátí mor. Populace vymírá na neznámou chorobu a nezlikvidovaná těla se po smrti probouzí v podobě nenasytných schránek bez duše. Nad kontinentem se rozpoutá genocida, ve které se člověk stává lovnou zvěří. Baltimorem poraněný jedinec totiž nebyl jen tak někdo. Jeho jméno je Haigus a dle náznaků jde o jakousi upíří verzi Reinharda Heydricha.

„His quest will cost the lives and souls of everyone he loves.“

Ono rozházet si to s upířím kápem není zrovna dvakrát nejchytřejší nápad. A Haigus má pamatováka, takže když Baltimore po letech klopýtá z války domů, nyní již s masivní dřevěnou protézou opatřenou kloubem, čeká jej žena se smutnou novinou. Celá jeho rodina byla vyhubena zhoubnou nemocí a jejich nemrtvá těla nyní vesele pobíhají někde po okolí. A protože je Haigus supersvině, přijde jednoho dne do domu Baltimorů osobně a při té příležitosti prokousne Henryho manželce hrdlo. Henry s patřičnou úctou pohřbí svou ženu a poté, co s drásající bolestí v srdci definitivně zabije i její posmrtnou verzi, vyráží konečně za odplatou. Tak začíná Baltimorova chladnokrevná pouť po stopách upířího arciparchanta.

„I am in hell.“

V úvodním příběhu s názvem The Plague Ships, půl roku po ukončení války, sledujeme Baltimora, kterak vymetá upíří svinstvo navlečené v německých uniformách ze zapadlé díry kdesi na francouzském pobřeží. Hololavý, válkou ošlehaný muž s věčně zachmuřenou tváří, hlubokou jizvou na duši a spoustou dalších na těle. Nelítostný a pevně oddaný svému úkolu. Dokonalý stroj na zabíjení, vyzbrojen dlouhým kopím, šavlí, sekerou, příruční pistolí, puškou a nezměrnou touhou po pomstě se valí kupředu jako rozzuřený tank. Upíří skvadra před ním zoufale prchá do přistaveného zepelínu a zbytek už nechám na vaší fantazii. A vězte, že ta autorská v tomto případě nabírá neskutečných obrátek. Vesnice plné nakažených, hnijící mrtvoly na každém rohu, mobilní krematoria požírající poslední zbytky lidské důstojnosti, obří medúzy pustošící námořní loďstvo a když ze dna oceánu začali vylézat nemrtví v robustních skafandrech po boku kráčejících batyskafů, mé vnitřní já doslova řvalo nadšením. Ve druhém sebraném příběhu (The Curse Bells) se pak podíváme do švýcarského Lucernu. Krajem se šíří zvěsti o monstru ukrývajícím se v místním klášteře, do toho se připletou zombie jeptišky, okultní spolek, jedna dávno zesnulá zakladatelka teosofie a nelítostný inkvizitor, který má v hledáčku samotného Baltimora. Henrymu zde pomocnou ruku podává bývalý novinář Simon Hodge a společnými silami pokračují v úporném honu na Haiguse.

Otřeme teď ale na chvíli krev z límečku a vraťme se na úplný začátek. Dávno před komiksem se nápad o vytrvalém upírobijci s dřevěnou nohou zrodil v hlavách Christophera Goldena a Mikea Mignoly. Ten první se prosadil zejména v literatuře, kde žongluje převážně s hororovým a fantasy žánrem (v češtině jste si od něj mohli přečíst novelu Hellboy: Ztracená armáda nebo videoherní jednohubku Uncharted: Čtvrtý labyrint) a toho druhého nejspíš nemusím představovat. Pokud vám jméno Mignola nic neříká, pak patříte mezi šťastlivce, které seznámení s jeho tvorbou teprve čeká nebo ignoranty, kteří až sem nejspíš ani nedočetli. Golden s Mignolou společně napsali a v roce 2007 vydali povídkový román s názvem Baltimore, or The Steadfast Tin Soldier and the Vampire (vyšlo česky jako Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr, vřele doporučuji!). Mignola jej navíc ozdobil svými minimalisticky efektními ilustracemi, takže je i na co koukat. Zde se čtenáři poprvé seznamují s postavou lorda Baltimora a jeho pohnutým osudem.

Později si autoři ke spolupráci přizvali nadaného kreslíře Bena Stenbecka (tenhle rodák z Nového Zélandu s Mignolou rozjel výtečnou sérii Witchfinder, na letošní březen pak oba připravují pecku Frankenstein Underground) a od roku 2010 pokračují pod hlavičkou Dark Horse Comics ve vyprávění komiksovou formou. A změna média povídkovému rozvržení jednoznačně prospěla. Příběhy ze zákulisí lovu na upíry díky Stenbeckovým obrázkům získávají na působivosti, deprimující atmosférou prosycená kresba je ve srovnání s tou od Mignoly o něco laskvější, autor užívá jemnějších linek i šrafur. Akční řezanice jsou svižné a přehledné, v klidnějších pasážích ale postrádám ten mignolovský grif, jenž by ilustrace více oživil. Občasnou bezkrevnost však v mnohém vyvažují barvy. Silný kontrast světlé a tmavé palety přidává na intenzitě zlověstné náladě a už od prvního panelu se čtenářům před očima rozehrává prvotřídní hororové představení. Aby taky ne, když to komplet koloruje ostřílený Dave Stewart (The Goon, Hellboy, Daytripper). Ze scény, ve které inkvizitor brutálně umučí pár nevinných dětí, vám bude fyzicky nevolno. To vám garantuju.

Baltimore se tímto úspěšně zařazuje do stále se rozšiřujícího portfolia Mignolova univerza. V oblíbenosti ji osobně řadím hned za příběhy s Hellboyem, Henryho děsivé putování Evropou má s rudým pekelníkem hned několik styčných ploch - zatvrzelý geroj mydlící nadpřirozenou havěť hlava nehlava, alternativní dějiny se spoustou zábavných detailů (hesiánské uniformy ve fantasy střihu, válečná technika s prvky steampunku), okultní kejkle... zkrátka je vidět, odkud vítr vane. Pokud jste nalazeni na mignolovskou vlnu nebo si libujete v hororech, ve kterých se to krvesaji jenom hemží, s touhle sérií nešlápnete vedle. 

Venku je nyní pětadvacet sešitů a letos na jaře vyjde v pořadí již pátá kniha s názvem The Apostle and the Witch of Harju. Aktuální seznam dosud vydaných svazků vypadá takto:

Baltimore Vol. 1: The Plague Ships (2011)

Baltimore Vol. 2: The Curse Bells (2012)

Baltimore Vol. 3: A Passing Stranger and Other Stories (2013)

Baltimore Vol. 4: Chapel of Bones (2014)