Descender: Tin Stars

Jeff Lemire & Dustin Nguyen

A máme ho tady zase. Jeff Lemire, komiksový scenárista a výtvarník první třídy (Sweet Tooth, Animal Man, Trillium, Essex County), tentokrát nechal tužky i barvičky ležet ladem, ke spolupráci přizval ilustrátora podobné váhové kategorie a společně se vydali na nebezpečnou pouť do vzdálených končin neprobádaného vesmíru. Kdyby to byla rutinní výprava, tak tady o ní nejspíš nenapíšu ani čárku. Jenomže z Descendera se během pár sešitů vyklubala komiksová hardcore sci-fi sága pro dospělé publikum, která svou jakostí nabourává příčky nejvyšší. Počkat, říkal někdo Sága?

„...we're fucked.“

Děj nás v úvodu zavádí na planetu Niyrata, kulturní a technologické centrum zdejšího planetárního systému, který dohromady tvoří uskupení devíti planet, mezi nimiž panuje letité příměří a rovnováha. Celé společenství je souhrnně označováno jako Rada sjednoceného vesmíru (United Galactic Council, zkráceně UGC), Niyrata je jeho základnou a zároveň domovem devíti velvyslaneckých měst osídlených původními obyvateli kmenových planet, jenž zde reprezentují své domoviny. Převážně díky rozsáhlým výzkumům v robotice jde o technologicky pokročilou společnost, která do každodenního života začlenila vyspělé pracovní roboty a dokonce i androidy plnící role rodinných příslušníků. Současnou populaci planety tvoří 5,53 miliard obyvatel.

Za geniálního vědeckého průkopníka a otce moderní robotiky je obecně považován doktor Jin Quon, obrýlený čtyřicátník s umaštěnými vlasy a nepříliš oslnivým charakterem. Jednoho rána jej z hlubokého spánku po další probdělé noci strávené v laboratoři vytrhne rámusící vyzvánění komunikátoru, na jehož druhém konci se ozve rozlícený hlas vrchního generála armády UGC. Ten se dožaduje jeho okamžité přítomnosti ve velícím centru vesmírných letů a doktoru Quonovi stačí jediný pohled k nebesům, aby měl jasno. Nad Niyratou se tyčí děsivý obří kolos neznámého původu a dle dostupných indicií se jedná o jakousi spící umělou inteligenci. Když se doktor s vojenskou posádkou blíží vstříc onomu gigantovi za účelem průzkumu, robot najednou procitne a sežehne planetu oslnivým paprskem. V tu chvíli na Niyratě zhasne téměř pět miliard životů. A jediný android nemá ani škrábnutí.

„But if it wasn't dream... then... where was I?“

Následuje střih o deset let později. Křehké spojenectví UGC je v troskách, v galaxii vládne napětí a chaos. Zjišťujeme, že k podobným útokům na civilizaci došlo i na ostatních planetách v systému. Obří robotické bytosti si vysloužily přezdívku Sběrači (Harvesters) a nikdo netuší odkud se vzaly, ani kam bezprostředně po útoku zmizely. Přeživší zachvátil strach z možné spojitosti se všudypřítomnými robotickými dělníky. A protože strach z neznámého je svině, co se šíří rychleji než mor, během bouřlivého protirobotického povstání bylo vyhlazeno 90% všech nositelů umělé inteligence. Pro jistotu. Galaxii nyní obrážejí jednotky po zuby ozbrojených žoldáků, tzv. šroťáků (scrappers), kteří vyzobávají poslední zbytky "myslících" elektrických obvodů.

A do toho všeho se na vzdálené měsíční težařské kolonii z dlouholetého spánku probouzí protagonista našeho příběhu, android s vzezřením lidského chlapce, TIM-21. TIM je nejpokročilejším typem androida, v kolonii měl za úkol dělat společnost malému Andymu, jehož rodiče byli zaměstnáni težbou zdejších surovin. Během důlní katastrofy však došlo k masivnímu úniku smrtelného plynu a celá kolonie byla vyhubena. Poté co se TIM připojí na vnější síť, aby zjistil v jakých sračkách se nyní vesmír nachází, na druhém konci galaxie to tiše cinkne a věci se pomalu dávají do pohybu. Každý robot má v sobě tzv. strojový kodex, což je něco jako lidská DNA, tedy jakýsi jedinečný otisk, který jednotlivé umělé bytosti specifikuje. A pár chytrých hlav v čele s doktorem Quonem právě zjistilo, že TIMův kodex se plně shoduje s kodexem jednoho Sběrače. Tou dobou už ale k opuštěné těžařské kolonii míří rozzuření lovci droidů, kteří zachytili slabý signál.

„Because they fear us, TIM-21. Because they were hurt and they wanted to hurt something back. Because they are human.“

Svou atmosférou mi to připomnělo Spielbergovu, respektive Kubrickovu, Umělou inteligenci. Téměř dokonalý android se vzhledem malého chlapce hledá svou rodinu a přemítá o tom, zda dokáže skutečně snít. K ruce zde sice nemá robotího gigola, ovšem domácí mazlíček na baterky a důlní pracovní robot s poetickým jménem Vrták (Driller) také nejsou k zahození. A když jde do tuhého, vždycky může vystřelit z plazmového kanónu ukrytého v paži. Což nás přivádí k palčivé otázce, proč má "dětský společník" v těle zabudovánu smrtící zbraň. Původně jsem měl za to, že Descender bude šestidílná minisérie, když jsem však na konci posledního sešitu narazil na ukázkový cliffhanger a magická slůvka „Konec první knihy“, index natěšenosti vystřelil do stratosféry. Lemire zde totiž rozehrál hru plnou vysokých karet. Už v prvním sešitě je k dispozici stručný popis všech devíti planet a když si vezmete, že dosud jsme navšívili pouze dvě z nich (respektive tři, ale to bychom už zabíhali do spoilerů), čeká nás ještě spousta zábavy v mezihvězdném prostoru.

„Driller a real killer!“

Oproti komornější sci-fi sérii Trillium se před námi nyní rozpíná obrovský příběh o ztrátě, usmíření a hledání pravdy. Nemůžu se dočkat, až nás Lemire vezme na Phages, jehož obyvatelé jsou vyloženě plynného skupenství a svým spektrálním charakterem připomínají duchy nebo na tichý Silenos, na němž unikátní složení atmosféry zamezuje šíření zvuku a veškerá komunikace tam probíhá na bázi telepatického zobrazování hieroglyfů v prostoru. Lemire dokáže na krátkém úseku vybudovat solidní drama, nezabíhá do zbytečných podrobností, nechává děj zvolna plynout a když už to vypadá, že jsou hrdinové z nejhoršího venku, bodne čtenářům nůž do zad. Nechci to zakřiknout, ale mám tušení, že se nám zde vskutku rýsuje něco, co by mohlo strčit do kapsy i žánrově spřízněnou Ságu. A pokud u projektu i nadále zůstane Dustin Nguyen, máme možná zaděláno na komiks roku.

Protože to, co tady tenhle talentovaný Vietnamec předvádí, nemá v komiksu podobného ražení obdoby. Z každého panelu přímo tryská radost z tvorby. Jeho styl je někde na pomezí disneyovek a cartoonu s jemnými náběhy do fotorealismu, to nejpodstatnější se však ukrývá v technice malby. Nguyen kombinuje zdánlivě jednoduché črty tužkou s vodovými barvami, čímž se vymyká 99% komiksových prefabrikátů a vyvolává ve čtenáři pocit, že listuje nádherně ilustrovanou pohádkou pro dospělé (zdravíme Jill Thompsonovou!). Design vesmírných plavidel, moderních metropolí či samotných androidů je v jeho podání zcela unikátní. Akční scény mají říz a slabším jedincům dokážou nahnat hrůzu, opravdovou pastvou pro oko je pak živelně pestrá paleta namíchaných barev. Nguyen v minulosti pracoval na několika sériích s Batmanem (Detective Comics, Streets of Gotham, Li'l Gotham) a pro Scotta Snydera ilustroval výtečnou minisérii American Vampire: Lord of Nightmares.

„We just hit the jack-bot, boys!“

Tentokrát vás nebudu přemlouvat. Vy si teď prostě odeberete pár drobných z hromádky, kterou máte odloženou na tu protiislamistickou hovadinu od Millera a objednáte si první svazek Descendera s podtitulem Tin Stars zcela dobrovolně a bez nátlaku. Protože pořád lepší Lemire v hrsti než Miller v prdeli.