Batman: Going Sane

J.M. DeMatteis, Joe Staton & Steve Mitchell

Batman je mrtvý. Jo, už zase. Ale nebojte, tohle není nějaká další fantasmagorie Granta Morrisona, to se jen tenkrát, v jednom z mnoha vynikajících příběhů série The Legends of the Dark Knight, náhodou podařilo tomu nevyzpytatelnému rošťákovi Jokerovi sejmout svou nemesis. Zajímá vás víc? Pak čtěte dále.

„I did it! Tra-la-la-la-la-la! I killed Batman! I killed Batman!“

Je zima, ulice jsou plné sněhu a v prestižnější části Gothamu se koná jeden z těch slavnostních průvodů, kterými jsou Američané tak posedlí. Akci přihlíží stovky šťastných a spokojených obyvatel, v davu vládne pohodová atmosféra a kdybyste mě rozkrájeli, tak si nevzpomenu, co to vlastně slavili. Ale to není podstatné, podstatné je to, že místní děti zaujme představení roztomilého klauna žonglujícího s míčky. A čtenář už má, narozdíl od nebohých capartů, jasno. Tady dojde k masakru. Vzápětí se ozve ohlušující exploze a usměvavé tváře v mžiku roztrhá tlaková vlna plná šrapnelů. Joker je zpátky ve městě a tohle je jen začátek.

„They're gonna die laughing! I know, I know: It's an old joke... but it's a classic!“

Následně Joker unese ambiciózní mladou političku a protože je to starý proutník, vezme ji rovnou do biografu na Chaplina. Láduje popcorn a když zmerčí, že nebohé dívčině nepřijdou grotesky černobílého tuláka k smíchu, dostane od něj pořádnou nakládačku. Mezitím se na noční obloze nad Gothamem rozsvítí známý signál. Namísto netopýřího symbolu je v něm ale silueta Jokera, který tímto žádá o pozornost jistého občana. A už je tady! Ochránce bezmocných, hrdina utlačovaných, neohrožený bojovník za lidská práva. Nelson Mandela. Batman. BUM! PRÁSK! ŘACH! Dává zlosynovi na budku. Tentokrát trochu razantněji než obvykle, přece jen, počet nevinných obětí značně převýšil běžnou normu. Batman je tak nasraný, že Jokera málem umlátí k smrti. Něco tady ale nehraje, oběti z ksichtu sleze make-up a zbídačená tvář odhalí bezvýznamného zlodějíčka, který měl Batmanovi pouze předat instrukce o aktuálním pobytu zákeřného šprýmaře.

Batman tedy dorazí na rendez-vous do starého skladiště, co ale čert nechtěl, nával zuřivosti zaslepí jeho instinkty natolik, že přehlédne Jokerovu léčku v podobě ukrytých náloží. Silná detonace rázem zruší existenci budovy a nebohého hrdinu odmrští do mrazivé noci. Potrhané bezvládné tělo plné hlubokých ran dává tušit jediné. Batman je tuhý jak veka. A řeka ho splaví. Měli jsme ho rádi. Jokerovi to nejdřív nedochází a má za to, že na něj Batman hraje habaďůru. Jakmile mu to ale konečně sepne, stane se něco nevídaného. Joker je během okamžiku naprosto příčetný a po sžírajícím šílenství v jeho hlavě není ani stopy. Tolik k obsahu prvního sešitu čtyřdílné série.

„If there's no Batman to drive crazy, then what's the point of being crazy?“

Joker se definitivně zbavil svého úhlavního nepřítele, v důsledku čehož se jeho chorá mysl zvrátila do normálu. Naprosto vytěsnil svou krvavou minulost, začal užívat speciální léky na přirozenou barvu pleti, vytvořil si identitu zcela průměrného občana a rozjel kariéru v malé účetní firmě. Joker neexistuje. Střih. Od této chvíle sledujeme retrospektivní vyprávění Rebeccy Brownové. Rebecca je krásná mladá žena, jež potká muže svých snů. Skutečná láska na první pohled. Tráví spolu všechen volný čas, zjistí, že mají společnou zálibu v obstarožní hudbě a černobílých komediích z třicátých let, zanedlouho plánují společný život, svatbu, možná děti. Ten muž se jmenuje Joseph Kerr. A když Joseph jednoho krásného dne zahlédne v novinách titulek hlásající o zmrtvýchvstání jakéhosi maskovaného hrdiny, Rebecce Brownové se pomalu začne hroutit život.

Tuhle psychologickou sondu do duše zvráceného šílence, jemuž to najednou seplo a začal sekat latinu má na triku scenárista J.M. DeMatteis. V 80. a 90. letech se u nemytých nerdů prosadil jakožto autor sérií se Spider-Manem, spolupodílel se i na výtečném humoristickém kousku Dříve známí jako Liga Spravedlnosti, za který si odnesl cenu Willa Eisnera. V Going Sane se mu úspěšně podařilo vystihnout Jokerův přerod z masově vraždícího psychopata na milujícího manžela. Za zmínku stojí třeba detail v letteringu, kdy se nepříčetný tok Jokerových myšlenek v roztěkaných literách mění na uhlazený font normálně uvažujícího člověka. A obrázky? Bohužel, nějaké hlavy pomazané rozhodly, že slušný scénář svými traumatizujícími výplody zprzní ilustrátor Joe Staton (JSA, Green Lantern). Odpudivá hrubá šrafura, ksichty jak krabice od mlíka a jako hovínko navrch to koloroval jakýsi barvoslepý Andy Warhol. Osobně uvažuju, že si to přebarvím podle svého, pastelky mám. Ale možná jsem jen zmlsaný a když zavřete oči, třeba vám ta kresba sedne.