Lot 13

Steve Niles & Glenn Fabry

Máte rádi filmy/knihy/komiksy, ve kterých se to duchy jen hemží? Ucvrnkáváte si strachy do kalhot, když po vás ze studny pokukuje zarostlá brunetka? Bělají vám vlasy hrůzou při pohledu na krkající děti obalené v mouce? Křičíte zděšením, když si k vám v autobusu přisedne mrtvá holčička? Přeběhl vám mráz po zádech, jakmile vám Shyamalan (dej mu pámbu věčnou slávu) naservíroval tu kulervoucí pointu s Brucem Willisem? A nudíte se u duchařských reality show, ve kterých sledujete noční poluce spících lidí a houpající se lustry? Pokud jste alespoň třikrát odpověděli kladně, tak právě pro vás je zde minisérie Lot 13. Děti tentokrát zavřete do chlívku, místní duchové by Caspera znásilnili na sucho a pak jej naporcovali k večeři. Za syrova.

Píše se rok 1670, Nový svět je ještě v područí Ludvíka XIV. a v okresu Fairfax ve Virginii se schyluje k netradičnímu soudnímu procesu. Proč netradičnímu? Inu, obvinění sedící na lavicích jsou už nějakou dobu po smrti. Obžalovaný Robert Wyatt zavraždil svou ženu, syna, dvě dcery a v závěru si osobně ustřelil palici. A protože jsou vražda i sebevražda smrtelným hříchem (asi vážná věc), je potřeba ukázat prstem a viníky exemplárně potrestat. A tak Wyattovic famílie vyfasuje posmrtnou nakládačku od rozzuřeného davu fanatiků a poté je vhozena do neoznačeného hrobu.

„Punish the sinners! Heretic! They have abandoned God! Punish them!“

Střih do současnosti, pětičlená rodinka (říkejme jim třeba Novákovi, na skutečné příjmení si teď nevzpomenu a dohledávat se mi to nechce) se stěhuje do nového rodinného hnízdečka na předměstí ve Fairfaxu. Že by náhoda? Po letmém představení rodinných příslušníků a přesunu na vysněné místo dojde k nečekané komplikaci - v novém obydlí probíhá deratizace a tak rodina musí vyhledat dočasné náhradní ubytování. A jak si to tak v noci šinou ve stěhovací dodávce, znenadání se uprostřed silnice objeví malý chlapec, načež jeho tělo v plné rychlosti kompletně rozeserou po celé kapotě. Když otřesená rodinka vyleze z auta, tělíčko nikde a po nechutné srážce ani stopy. Zato u cesty stojí honosná budova starobylého ubytovacího zařízení. Po rychlé registraci na recepci si už Novákovi užívají měkkých postelí v pokojích a řeknu vám to rovnou - jsou po krk v hajzlu.

„They'll never let us leave.“

Novákovi totiž nejsou jedinými nájemníky, respektive jsou jedinými živými nájemníky. A jejich noví sousedé je rozhodně nevítají s otevřenou náručí a moučníkem. Zejména Robert Wyatt s rozstřelenou hlavou a jeho synek s dírou v krku by se nejraději podívali do útrob neznámých vetřelců. A tak se pobyt mění v boj o holý život, rodina se postupně propadá do absolutního pekla a šílenství, do toho se proplétají osudy dalších mrtvých a samozřejmě, nic není černobílé, jak se na první pohled zdá. Rodina Wyattových je v domě už nějaký ten pátek uvězněna také a otec rodiny se snaží prolomit kletbu, jež na ně byla před lety uvalena běsnícím soudním tribunálem. Dojde i na cestování časovými dimenzemi, za účelem změny událostí, jež mají dopad na přítomnost. Jestli se hrdinům podaří přežít a porazit ZLO si už budete muset zjistit sami (SPOILER - nepodaří, jsou přece po krk v hajzlu).

„Know what this is? It's for skinning pigs - the perfect tool for a couple of pigs like you.“

Autorem zvrhlého scénáře je Steve Niles, hororový veterán (30 Days of Night,  Criminal Macabre, Remains), který by vyděsil i mrtvolu a Stephen King prý kvůli němu spí s rozsvíceným světlem. V Lot 13 se mu podařilo vystihnout zlo v té nejanimálnější podobě. Počáteční důraz na tíživou atmosféru (soudní proces, podezřelé postavy/duchové) v momentě bere za své a obří mlýnek na maso se roztáčí na plné obrátky. Na své si přijdou i milovníci rozbíjení hlav (jedna scéna dá vzpomenout na obzvlášť chutnou pasáž z jubilejního dílu série Walking Dead). A celý ten nefalšovaný gore masakr je pak ve finále navíc uzavřen vynikající pointou. Je překvapující, že tahle ultrabrutální pětidílná minisérie vycházela pod mainstreamovou hlavičkou DC Comics a nikoliv u dospělejší odnože Vertigo. Úsměvný to počin v kontrastu s hyperkorektními sériemi. No, snad se maminy v zámoří neorosili hrůzou a dočkáme se dalších odvážných kousků. Wertham v pekle každopádně skřípe zubama.

Když jsem zmiňoval šílenství, měl jsem na mysli onen makabrózní humus plný krve, kostí a vnitřností, který do působivé a žaludek zvedající obrazové podoby zhmotnil Glen Fabry. Ten se českým čtenářům představil např. v komiksové adaptaci Gaimanova Nikdykde, má na triku fantastické obálky k sérii Preacher a oživil i keltského řezníka Sláina v příběhu Zabiják démonů. Fabry vyniká náročnou realistickou kresbou/malbou (podobně jako Alex Ross nebo Simon Bisley se věnuje převážně obálkám), jeho postavy jsou okořeněny plastičností a výraznou mimikou. V Lot 13 střídá tužku s tuší (nebo něčím podobným), což sice působí neotřele, ale tmavší pasáže vyvedené pouze v tužce občas trpí nepřehledností a splývajícími detaily. To je ovšem pouze zanedbatelná muška na bytelně děsivém hororovém zákusku a byla by škoda si ho kvůli ní nechat ujít. Tahle série se dokonce objevila v Markýzově výroční topce nejlepších komiksů a to už něco znamená (teda, alespoň pro Markýze).