Na spřáteleném vlčím serveru včera vyšel můj článek na téma "Best of/Fuck of", tedy jakýsi souhrn toho, co mě za uplynulý rok potěšilo nebo namíchlo. Vzhledem k tomu, že prostor k vyjádření byl docela omezený (už tak jsem to přestřelil až hanba), rozhodl jsem se část svého nadšeneckého přetlaku umístit sem. Jakožto dlouholetý magor do hudby všech možných směrů, stylů a žánrů jsem sesumíroval patnáctku nejoblíbenějších desek, jež se letos vydraly z vagíny hudebního průmyslu na svět. Nehledejte v tom žádný klíč nebo pořadí, berte to jako doporučené tipy k poslechu. A pokud vám něco z uvedeného výběru padne do ucha, nezapomeňte dotyčného podpořit koupí alba nebo singlu. Nejsme přece barbaři.
Kveikur
Kdyby tihle pánové
vydali desku se záznamem naprostého ticha, koupím si ji, budu ji
točit pořád dokola a všem budu tvrdit, že je to nahrávka roku.
Takže čistě "objektivně", islandští skřítci to opět
dokázali - nahráli desku roku. Během poslechu titulní skladby by
vám měl mozek vytéct ušima. [Ísjaki]
Edward Sharpe & The Magnetic Zeros
Objev roku. Na Edu Sharpa
a jeho bandu hipíků jsem narazil čirou náhodou. Kdesi z útrob
největšího internetového video portálu na mě vyskočila pecka s
názvem Home a bylo vymalováno. Jednoduché písničky,
chytlavé melodie, pohodové textíky. Jejich čerstvá eponymní
deska mě nepřestává bavit. [Better Days]
Pure
Heroine
Objev roku č. 2.
Novozélandská divoženka, uhrančivý vokál, křehké melodie.
Sluchové ústrojí se tetelí blahem a srdíčko jásá nadšením,
u tohoto debutu by byla škoda šetřit superlativy. [Team]
Reflektor
Je to tužší kousek,
chce to čas, ale je to tam. Kanadská úderka znovu zabodovala a
navrch přisolila mou osobní hitovku letošního roku - Afterlife.
Čistá definice slova 'krása'. [Afterlife]
Memorial
Řezavé tóny, motorová
kladiva, hřmící frézy, padající traverzy, vřeštící sirény,
zamrzlé tundry, duševní očista… post-rocková hovada ve
vrcholné formě. Zkrátka ušní lubrikant. [Deficit]
AMOK
Thom Yorke, Nigel
Godrich, Flea, Joey Waronker, Mauro Refosco. Někteří je označují
za superkapelu. A mají pravdu. Ostatně, na letošní Pohodě
jsme toho byli svědky. [Ingenue]
The North
Borders
Zvukomalebná atmosféra
prýštící ze všech otvorů a zákoutí. Simon Green to má v
uchu! [Cirrus]
Modern Vampires of the City
Třetí řadovka amerických indie upírů mi vyrazila dech. Jedna
načančaná perla za druhou, tohle si musíte dát i kdybyste
nechtěli. [Step]
Random
Access Memories
Disco! Disco! Disco!
(domyslete si blikající neonový podklad) [Get Lucky]
Right Thoughts, Right Words, Right Action
Nejlepší deska od
debutu. Jasné jak facka Kaplanovou turbínou. [Right Action]
Innocents
Starý dobrý Richard
Melville Hall. V tom nejlepším slova smyslu. Doporučuji k šálku
zeleného čaje a dobrým sušenkám. [The Perfect Life]
Where You
Stand
Návrat ke kořenům
plným chytlavých hitovek. Jakoby mi zase bylo dvacet. [Moving]
Half
of Where You Live
Objev roku č. 3.
Ambientní, zadumané i rytmické kejkle ve slušivém elektronickém
župánku. [Community]
The
Ghost of the Mountain
Další superkapela,
nádherné melodie, indie pohodička, takhle to mám rád. [All Things All at Once]
Beautiful Rewind
Kieran Hebden aka Four
Tet je mistrem zašmodrchaných beatů a elektronických pazvuků.
Není proto divu, že ani jeho letošní nahrávka neslevila ani o
píď z dříve nastavených kvalit. [Parallel Jalebi]
A bonus navrch, protože na mě je každý žebříček krátký:
Violent
Dřevorubci z Vancouveru, trošku Mew, špetka progresivní onanie a
tuna melancholie. Optimální písně do současných plískanic.
Zůstaňte doma, zalezte si pod deku a oddejte se poslechu. Pokud
jste na stejné vlně, pak by vás tahle pecka měla odrovnat [Baptism]
A tahle se taky povedla [Friends Hurt]
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.