Londýn, 1879. Okultní detektiv Edward Grey, toho času ve službách Boha a jejího veličenstva královny Viktorie, vyšetřuje velmi podezřelá úmrtí. Těla nalezených obětí v sobě nemají ani kapku krve a vykazují známky pokousání jakýmsi neznámým zvířetem. Sir Grey se dostává na stopu jistému Donaldu Blackwoodovi, jež byl členem egyptské expedice vedené lordem Wellingtonem, která v ruinách dávno zaniklé civilizace nalezla ostatky prastarého tvora podobnému opici. Záhadné ostatky byly označeny za darwinovskou noční můru a při jejich převozu zpět do Britského impéria začalo stravovat jednotlivé členy výpravy podivné monstrum. Lord Wellington se rozhodl pro likvidaci prokletého nálezu a ostatky předal panu Blackwoodovi, po kterém se rázem slehla zem.
„O Lord, have mercy upon us miserable sinners!“
V průběhu pátrání Grey narazí na celé panoptikum neobyčejných postav. Ihned zkraje se k němu přidá dvěstě let starý Kapitán, využije schopností krajně podezřelého pana Wolfa a jeho sestry Mary, která si po večerech přivydělává jako médium. Prostě si občas pokecá s mrtvými a když to na ni přijde, není to hezký pohled. Hledané opičí monstrum je vždy o krok napřed, takže mrtvol neustále přibývá, dozvíme se něco o světě prvních lidí, dojde i na černou magii v podání Martina Gilfryda aka Memnan Saa (v roce 2009 si jej podala Liz Shermanová, na sklonku 19. století je však při plné síle) a odhalíme spiknutí tajemného spolku. A proč ta přezdívka Witchfinder? Tu si Grey údajně vysloužil záchranou samotné královny, když ji vytrhl ze spárů čarodějnic. Sám Grey nevábný titul Witchfinder nesnáší, stejným přízviskem byl totiž v minulosti označován Henry Hood, lovec čarodějnic, kterému se jeho "vznešené poslání" zvrhlo v krutou posedlost - za méně než dva roky své činnosti pověsil tři stovky žen obviněných z čarodějnictví.
„Uggai ennu-hut ess. Ugget ammen. Uggal emmen. Hettu emmen.“
První zmínka o siru Greyovi padla v hellboyovském Probuzení ďábla. Od té doby se detektiv objevoval jen sporadicky (přece jen operuje v trochu jiném období než rohatý kolega), až si v roce 2009 konečně našel cestu k vlastní minisérii. A to by nebyl Mike Mignola, kdyby to nestálo za to. Atmosféra hustá tak, že by se i Jack Rozparovač rozkrájel, stíny temnější než samo peklo. Nechybí ani známé trademarky - výřezy s detaily soch, dekoracemi apod., zkrátka stará dobrá mysteriózní detektivka napěchovaná nadpřirozenými jevy. Kresbu dostal na starost relativní nováček Ben Stenbeck (na triku má one-shot B.P.R.D.: The Ectoplasmic Man nebo komiksový spin-off k novele Baltimore) a nutno poznamenat, že v ponurém Londýně je jako doma. Lehce cartoonový styl ve spojení s důrazem na detail je příjemným oživením.
Tenhle viktoriánský Hellboy se sakra povedl, jak říká můj slovenský kolega a komiksový guru Marek 'Keram' Barányi: „popičovka“.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.