Daytripper

Fábio Moon & Gabriel Bá

Co se týče obrázkového čtení, nejsem příliš náročný. Většinou konzumuji komiksy, ve kterých si bizarně odění jedinci dávají padouchy k snídani (Batman, Superman, Batman, Flash a hlavně Batman). Sem tam si smlsnu nějakou tu detektivku (Blacksad), horůrek (Hellboy) či mystično (Hellblazer) nebo dám průchod hurónskému smíchu u šťavnaté stripové série (Peanuts, Red Meat, Macanudo). Ale občas narazím na komiks, který ten zajetý stereotyp strhne z kolejí a přinese něco neotřelého. Když kresba a scénář souzní v dokonalé harmonii. Když citlivý přístup autorů probudí širokou škálu emocí. Když i Bruce Wayne najednou vypadá jako rozmazlený fracek s poruchou osobnosti. Daytripper patří k těm pár vzácným výjimkám, jež bych bez obav doporučil dědovi, mámě i švagrové.

„I wanted to write about life, Jorge, and look at me now... all I write about is death.“

Které zážitky ve svém životě byste označili za nejdůležitější? První polibek? První zásun? První lásku? První vraždu? Svatbu? Narození potomka? Obsazení Polska? Brás de Oliva Domingos, ústřední hrdina románu, se v brazilském São Paulu živí psaním nekrologů pro lokální plátek a ve skrytu duše touží po kariéře úspěšného spisovatele. Knihu má již načnutou, ale múza si dává sakra na čas. Brás žije ve stínu svého otce - celoživotního vzoru a světově proslulého autora mnoha ceněných literárních děl. Když už se Brás odhodlá napsat nějakou tu řádku textu, snaží se zapomenout, že psací stroj byl darem od něj, zkouší nemyslet na to, že při tvorbě kouří stejnou značku cigaret. Pokouší se vytěsnit i to, že dnes slaví své dvaatřicáté narozeniny, na které ostatní nejspíš zapomněli. A netuší, že jsou jeho poslední. Dnes večer se Brás stane tragickou obětí loupežného přepadení.

„Isn't it strange how we always seem to remember the trivial things from our daily lives... yet we so often forget the most important ones?“

Na konci prvního sešitu Brás zemře a kapitolu uzavře nekrolog. Vzápětí vidíme Bráse živého a zdravého, kterak se se svým kamarádem prohání po plážích Salvadoru. Zde však sledujeme jeho podstatně mladší verzi. Má čerstvě po studiích, připravuje se na první pracovní pohovor a seznamuje se s krásnou dívkou. Slovo dá slovo a už po sobě hopkají jako králíci. A když už to vypadá, že je zaděláno na pravou lásku, Brás nečekaně utone v moři. A takhle je to s naším hrdinou pořád. Vždy je nám ukázán pouze střípek z jeho života, den, kdy došlo k nějaké zásadní události, přičemž smrt se příběhem line jakožto klíčové téma a její přítomnost je symbolicky (i reálně) zastoupena v každé kapitole. A přestože v jedné životní etapě Brás umírá, v jiné pokračuje jakoby nic a dějová kontinuita mezi postavami a událostmi zůstává zachována. Jednotlivé kapitoly tak přináší malé příběhy, které fungují samy o sobě, ale zároveň jde o dílky důmyslně promyšlené mozaiky, jenž naprosto perfektně zapadají do výsledného celku.

„We need to go forward. The future is right around the corner. And we got all the time in the world.“

Jeden z emocionálních vrcholů přichází v osmé kapitole, protagonisty jsou pouze Brásova žena Ana a syn Miguel. Brás je dočasně mimo domov (účastní se autorského turné k vysněnému bestselleru) a s rodinou komunikuje skrze poštovní korespondenci a telefonní hovory. Slůvko 'dočasně' z předchozí věty je samozřejmě hypotetické, takže se to zvrhne v ultimátní doják a přiznám se, že i já jsem měl na krajíčku. Daytripper je kouzelnou oslavou života, lidství, přátelství, lásky, rodiny. Je oslavou existence. Jeden z autorů komiksu v epilogu píše: „Veškeré odkazy, každá fotografie, každá barva a každá postava, to vše vzniklo se záměrem zprostředkovat pocity. Pocit, že jste živí, šťastní, osamělí, vyděšení nebo zamilovaní. Šlo nám o uvědomění si toho, že před každým z nás se odehrál život a že jsme byli jeho součástí. A že jsme jej prožili. A někdy umíráme proto, abychom dokázali, že jsme žili.“

„Life is like a book, son. And every book has an end. No matter how much you like that book... you will get to the last page and it will end.“

Desetidílný Daytripper vycházel měsíčně pod hlavičkou Vertiga a v roce 2011 získal cenu Willa Eisnera za nejlepší limitovanou sérii. Já jej dodatečně oceňuji osobní FPA! trofejí (Fuckin' Piece of Art!). Daytripper se zcela vymyká běžné produkci. Opojným lyričnem nasáklá souhra obrazů a slov řadí tenhle kousek mezi smetánku v mé knihovně. Je to ten typ komiksu, u kterého přemýšlíte, vracíte se v ději o pár stran nazpět, sem tam nahlížíte do svého nitra, užíváte si každý detail a necháváte se doslova unášet.

Fábio Moon a Gabriel Bá jsou dvojčata, pocházejí z Brazílie a tvorbě komiksů se věnují bezmála dvacet let. Bá je spoluautorem série The Umbrella Academy, oba bratři se podíleli na úspěšné sérii Casanova nebo minisérii B.P.R.D: 1947. K té nyní dokončili i aktuálně vycházející sequel s podtitulem Vampire. Jejich lehká intimní linka překypuje vitalitou a magickým realismem (styl mi připomněl tvorbu Cyrila Pedrosy). Bravurní vypravěčství brazilské dvojice pak podtrhuje fantastický koloring Davea Stewarta (Hellboy, Goon). Stránky doslova hýří barvami a pouhé listování komiksem se blíží vizuální onanii. Živelné brazilské prostředí, tklivý západ slunce, písečné pláže, úchvatné přírodní scenérie a spousta lidských radostí. Když v příběhu dojde na pochmurnější tóny, Stewart volí nekompromisní studenou paletu a posouvá tak kresbu do pocitově svírajících dimenzí. Tohle jednou musí vyjít v českém překladu.

Pokud si na chvíli chcete odpočinout od nekonečných eventů, ve kterých hrdinové v kostýmech dávají po čuni mimozemským entitám, jděte do toho. Daytripper vás pohladí po duši.