Resident Evil 6

„It's like a Racoon City reunion.“ (Ada Wong)

Leon Kennedy, Chris Redfield, Sherry Birkin a Ada Wong - staří známí z Resi univerza se vracejí v pátém pokračování japonské akční hororové série. V jejich nekonečném boji za celosvětový mír je tentokrát doprovází kooperující nováčci - sličná ranařka Helena Harper, rozzlobené štěnátko Piers Nivans a kožený žoldák Jake Muller (to je ten "protekční synek" nesmrtelného Alberta Weskera, jehož jsme vraždili posledně a který, chválabohu, zůstal pod drnem). Recenzi psát nebudu, tu si můžete přečíst na jiných internetech, tady jen nahodím pár svých postřehů k právě dohranému šestému dílu a decentní ohlédnutí za minulostí mé oblíbené herní série.

Ada Wong

Resident Evil šest. Opakuji, šest.

Věční odsuzovači, co mají na rtech přilepenou větu „Tohle není Resident Evil“, nechť si uvědomí, že doba pokročila, herní avatar chce běhat, pokud možno s parťákem, vykukovat zpoza ukrýtu, vesele střílet na všechny strany a sarkasticky hláškovat. Dopřejme mu tu nabytou svobodu. Není to tak dávno, co se chudák pohyboval ve statickém prostředí, chodil pomalým tempem do čtyř směrů a když se chtěl vyzbrojit jiným arzenálem, musel počkat až jeho uživatel provede deset kliknutí v inventáři.
A nezapomínejte, že v kinech se každý rok prohání ukrajinská pipina, co v ultrazpomalených záběrech porcuje hordy mutantů a také se to jmenuje Resident Evil. Lidé (nebo zombie, těžko říct) na to pořád chodí, takže Leeloo se hereckého důchodu zatím bát nemusí. Resident Evil je pouze značka, pod kterou se skrývá tu zábavná videohra, onde průměrný animák nebo hraný film (případně komiks, plastová figurka či mobilní vyzvánění). Nostalgie je fajn, ale když ortodoxní adventuristé i u třetího dílu "novodobé akční trilogie" skuhrají nad dávno zavedeným žánrovým posunem v sérii (Resi 4, 2005) a slepě odmítají jeho kvality, chyba není na straně herních vývojářů.

Resident Evil 6 se konceptem vyprávění děje vrací ke svým kořenům, respektive ke druhému dílu, kde byla dějová linka rozdělena na dvě vzájemně se doplňující kampaně. Tehdy jsme se potulovali po Racoon City s mladičkým Leonem Kennedym a Claire Redfield (sestrou Chrise), přičemž ihned v úvodu se jejich cesty "nešťastnou shodou okolností" rozdělily a oba tak měli svou vlastní kampaň s rozdílným obsahem. Hra byla dokonce distribuována na dvou kompaktních discích, což nebylo ve své době zcela běžné.
Zatím poslední díl, nyní na podstatně objemnějším Blu-ray disku, přináší rovnou čtyři příběhové kampaně, z toho jednu bonusovou, která se zpřístupní až po dohrání třech předchozích. A ta bonusová, kdy hrajeme za Adu Wong, není žádný laciný přícmrndek, jako tomu bylo kupříkaldu v Resi 4, ale plnohodnotná nálož s průměrnou herní dobou koketující s hranicí pěti hodin. Nutno dodat, že výrazně doplňuje děj a záplatuje v něm zbývající nejasnosti a detaily. Vůbec, masivní dějová mozaika, jakou nám představuje nový Resident Evil, nemá v současné herní sféře silnou konkurenci (napadá mě snad jen série Metal Gear, ale tam je to na zcela jiné úrovni).

Nástřel děje jen ve zkratce - světový řád se opět hroutí, mezinárodní teroristická korporace NeoUmbrella vypustila do oběhu nově upravený virus způsobující okamžité biologické mutace. Zásahem trpí nejen USA (včetně hlavy státu - incident v Oválné pracovně byl profláknut v trailerech), ale i Edonie (fiktivní východoevropská země) a Čína (destinace, ve které se všechny dějové linie nakonec protnou). Úkolem našich hrdinů je odhalit viníky zodpovědné za katastrofu, zajistit vzácný antivirus a hlavně přežít. Což samozřejmě není nic jednoduchého, když o vaše vnitřnosti neustále usiluje zmutovaný humus.

Kampaň s Leonem a Helenou v americké části svým vizuálem evokuje prostředí Racoon City - město v plamenech, klasické zombie na každém kroku, tajné výzkumné laboratoře v podzemí. Nostalgie zašimrala za krkem. Občas se objeví i nějaká ta lehoučká hádanka, ale jinak je to čisý akční výplach srovnatelný s poslednímy díly, ovšem pozor, s podstatným posunem v ovládání - zatímco se tvůrci ve čtvrtém a pátém Resi snažili o moderní přístup k akčnímu žánru, použité herní mechanismy ustrnuly v adventurní minulosti - nový díl přináší konečně pokrok se vším všudy a vyrovnává se tak třeba akčnímu sci-fi Dead Space nebo, a to už je skok jako svině, ve své další kampani za Chrise a Pierse, zběsilé řeži á la Gears of War. Pravda, systém krytí by potřeboval značně dopilovat, ale jinak nemám výhrad. Také inteligence kooperujících "off-line" postav je mnohem lepší než u Shevy, mentálně zaostalé kolegyně z Resi 5. Zkostnatělé praktiky vývojářů z Capcomu jsou snad již minulostí.

Piers Nivans - Sherry Birkin - Jake Muller - Leon Kennedy - Helena Harper - Chris Redfield

Chris a Piers se musí vypořádat s nebezpečnějším druhem mutantů, tzv. J'avo (nečti žjóva), kteří udrží střelné zbraně a sem tam vás i pokropí přesně mířenou dávkou z kulometu. Kampaň s Jakem a Sherry kombinuje klidnější postup s divokou akcí a prezentuje charismatického protivníka s poetickým názvem Ustanak (počeštil jsem si ho na Ustaňáka), který mi svou tělesnou konstrukcí a opakovaným napadáním připomněl neporazitelné hovado z třetího dílu - Nemesis. Sherry má za úkol zajistit krevní vzorek svého parťáka, Jake je totiž vůči nové modifikaci viru imunní a jeho krev obsahuje recept na možnou záchranu světa. Čtvrtá kampaň se jede sólově s tajemnou sexy pletichářkou Adou Wong, průběh je místy obohacen o jemné stealth prvky a její linie perfektně uzavírá celý příběh.
Finální bossové jsou klasická Resi monstra s nápaditým designem, na která vystřílíte kompletní arzenál, shodíte atomovku a zalijete je lávou, aby je nakonec definitivně dorazil jeden ručně zapíchnutý šíp do boku... inu, nějak se ta herní doba musí natáhnout. Takovým Albertem Weskerem je zde Derek Simmons, prezidentův poradce a osoba zodpovědná za vznik zákeřného viru i následnou pandemii.

Ustaňák

Dohrát Resi 6 mi trvalo necelých 28 hodin, to je na akční hru velmi uspokojivý výsledek (dávkoval jsem to v rozmezí čtrnácti dní). Nechybí ani populární mód Mercenaries, ve kterém se, společně s anonymními hráči v kooperativní on-line řezanici (zatím pouze na třech mapách), pokouším čelit nepřetržitému nájezdu krvelačných bestií. Druhý speciální mód, Agent Hunt, nestojí za řeč. Spustil jsem, udělal čtyři nemotorné kroky v těle zombie a zase vypnul. Tohle vážně ne.
Resident Evil je možné odehrát v kooperaci se spoluhráči celý (kromě části s Adou), ať už on-line nebo lokálně ve split-screenu. Mě, jakožto odkojeného hráče sólistu, však taková možnost ani neláká. On-line kooperace s přáteli vyžaduje společnou časovou synchronizaci (v produktivním věku docela oříšek), manželku k tomu také nepřinutím (zatvrzelá adventuristka) a s cizími lidmi se mi moc hrát nechce (kdo ví, co se ukrývá na druhé straně kabelu :)

Když pominu chvílemi otravné quick time eventy (já je prostě nějak nestíhám...) a nefunkční schopnost krytí, vychází z toho poslední Resi více než dobře. Pěkný vizuál i přestože si HD textury vzaly dovolenou, nápaditý design monster, podstatně vylepšené herní mechanismy, čtyři důmyslně propletené kampaně a kvalitní scénář (tedy na poměry videoher, film by nejspíš skončil někde v odpadních stokách), to je jen základní výčet kladů, kvůli kterým byste si šestý díl téhle hororové ságy neměli nechat ujít.

A ještě perlička...
Třináct. Tolik stisknutí tlačítka s křížkem mě vždy dělilo od nahrání uložené pozice po spuštění hry na konzoli. Odpovědný šprýmař v Capcomu by si za to měl dát facku.

Biohazard [Baiohazādo] - původní japonský název série. Na západní polokouli užíváme názvu Resident Evil kvůli výskytu americké metalové kapely (a několika dalších produktů) totožného jména. Tak aby se nám to náhodou nepletlo.


Pařba v Racoon City

„Freeze! Who are you? What are you doing here?“
„Hold your fire! I'm a human!“

Lízal a William Birkin, tatínek Sherry (jakoby mu z ramene vypadla, že?)

Jakoby to bylo včera, kdy jsem rozbalil druhé číslo PS magazínu, vložil médium s demoverzemi do přístroje a spustil hratelnou ukázku hry Resident Evil 2 (1998). Tehdy jsem pochopil co znamená význam slov survival horror. Krásné předrenderované prostředí, postavy a objekty určené k interakci modelované ve 3D se spoustou polygonů a zákeřná smrt číhající za každým rohem. Demo bylo časově omezené, trvalo pouhých deset minut, ale s každým dalším rozehráním jsem se dokázal rychlým sprintem posunout dále. První setkání s Lickerem mě doslova uzemnilo a vypálilo do mozku videoherní šrám. Demo jsem hrál tolikrát, že když jsem si konečně našetřil na plnou verzi, úvodní pasáže jsem jen zkušeně proběhl. A pak se oddal čisté hororové nirváně. Vše již bylo napsáno a rozebráno jinde. Resi 2 je mým videoherním milníkem napříč žánry a pravidelně se k němu vracím (chystám premiéru na PSP).

 

Zpětně jsem pak rozehrál první díl (1996), který měl docela vysokou obtížnost (systém ukládání pozic, velice omezený inventář!) a náročné puzzly (má tehdejší angličtina nedosahovala potřebné úrovně). Památné filmové intro s živými herci je nezapomenutelné. Oproti tomu trojka s podtitulem Nemesis (1999) byla poměrně jednodušší, přesto, díky neustálému ohrožení titulním monstrem, vyvolávala mrazení v zádech. Výrazně tísnivá atmosféra gradovaná znamenitým hudebním doprovodem je společná celé původní trilogii z prvního PlayStationu a podobnou chemii se podařilo udržet i v modernějším spin-offu Code: Veronica X (já jej beru jako plnohodnotný díl série, takový Resident Evil 3.5) pro novou generaci konzolí (2000). Vyšší obtížnost byla zachována - když mi zhruba v polovině hry při souboji s bossem v letadle došlo střelivo, byl jsem nucen celou hru rozehrát od začátku. Selhal nešťastně zvolený systém ukládání pozic. Munici jsem si pak škudlil co to šlo, dneska o ni ve hrách zakopáváme.
Chvíli to vypadalo, že Nintendo se svou HerníKrychlí ukradlo celou sérii pro sebe a majitelé HerníStanice utřou nos. Pro Mariokonzoli nejdřív vyšel remake prvního Resi, poté prequel Resident Evil Zero (ten by stál za hřích, ale něco tak ošklivého jako GameCube nesmí do mého obýváku) a nakonec regulérní čtvrtý díl (2005). Netrvalo to však dlouho a druhý milník série vtrhl i na konzole od Sony. Polovina fanoušků série umřela a zmutovala ve stádo zombií mumlajících dokola svou mantru o zabití značky a ta druhá, včetně mě, si prostě užívala luxusní akčně hororový nářez, jaký tady ještě nebyl.

Capcom poté nechal herní značku nějaký čas u ledu (víceméně vyráběl Resi zhovadilosti se světelnou pistolí) a vrátil se až po čtyřech letech s Resi 5 (2009) okořeněným o kooperativní režim, čímž (bohužel na pevno) k hlavnímu hrdinovi přišil lepou děvu doprovázející ho při toulkách Afrikou. S přehledem nejslabší díl série, hnusné prostředí afrických slumů a jezer, žádný zapamatováníhodný protivník (nesmrtelný Wesker to už přetáhl a byl spíše pro smích), dějově ploché, na poměry Resi série bída, v širším měřítku ještě slušná střílečka. No a Resident Evil 6 se letos vrátil se vší parádou, zabrnkal na nostalgickou strunu, představil soudobé a hlavně funkční pojetí akčního žánru, neokoukané lokality a výtečnou zábavu na dlouhé hodiny. Těším se na Resi 7 a doufám, že si japonský Capcom vývoj podrží a nenechá značku bastlit někým ze západu.

Moje sbírka