Kejda

Dan Černý

Resident Evil na Ukrajině? No to si cucej desky!

Markéta je dvacetiletá pipinka, studentka vysoké školy, která žije na privátě s tlustou Mařenou a nejlepší kámoškou Týnou. Studiem prolézá s odřenýma ušima, peníze od rodičů vysublimuje ihned po transakci, mejdany a chlast má na denním pořádku. Ovšem jen do chvíle, kdy dorazí po škole na privát s prázdným žaludkem a zjištěním, že lednice zeje prázdnotou. Rozhodne si tedy uklohnit žvanec z nesourodých zbytků prošlých potravin, koření a rumu, výsledný pokrm je pak označen za kejdu. Po pozření hmoty upadá do spánku a její dosavadní život obyčejné studentky mizí v nenávratnu.

Ráno se Markéta probouzí obdarována superschopností vševědoucnosti. Zná kompletní minulost i současnost všehomíra, ví, že jí její kluk zahýbá s jinýma, ví, že si Týna musí dopřávat orgasmus sama a ví, čím je produkován melatonin. Prostě ví každou kravinu a neváhá ji proti vám použít. Od zesměšnění otravného profesora je potom už jen krůček k rozjíždějící se zombie apokalypse na Ukrajině nebo k zásahu do brutální mezirasové války na cizí planetě. Ano, je to brak s velkým B a čte se jako po másle.

„Měla by ses tam častěji holit. Pěkně to za krkem píchalo.“

Černý je tak trochu úchyl, ostatně, jsme naladěni na stejnou vlnu. Píše, jak mu zobák narost', nehraje si na intelektuála s vyšších kruhů a pokleslý humor mu není cizí. Holky nezapřou slušný vkus, když se ohánějí znalostmi Vetřelců, Terminátorů nebo Hvězdných válek, bez problému obsluhují veškeré střelné zbraně, nepohrdnou Kulhánkem a masakrováním impů v původním Doomovi (což je u současné dvacetileté dívky prakticky zázrak) a netají se tím, že v dětství lezly po stromech. A k tomu si ještě navzájem lížou lasturky. Zkrátka holky do nepohody a vlhký sen každého uhrovitého geeka (a nejen jeho). Kdyby se Kejdu rozhodli zfilmovat, museli by zase zavést videopůjčovny. Maličkou pihou na kráse je snad jen občas zbytečné nadužívání vulgarismů, kurvafix.

Dan Černý je znám především jako autor komiksového Fanouše a ani zde si neodpustil doplnit text o ilustrace znázorňující ústřední hrdinky v lascivních a akčních pózách, dále pak anatomii emzáků či popis zombie srnců.

Pokud si na chvíli chcete odpočinout od Tarkovského, Bergmana nebo Hemingwaye, je tohle čtivo přesně pro vás. Já tuhle jednohubku ještě tento týden zapiju druhými Expendables a doufám, že následná kocovina nebude vražedná.

„Víš Markét, kdybych ty ufouny, zombíky, atomovku... prostě to všechno nezažila na vlastní kůži, řekla bych, že je to úplně jak z nějaký blbý brakový brožovaný sci-fi knížky.“
Markéta se jen usmála. „Víš... možná, že je. Možná, že je...“
Děvčata zaostřila pohled na nebe a zkrze pozvolna se trhající rudý závoj na ně koukala rozesmátá hlava jejich autora.
„Ty seš ale vůl Dane.“ pronesly souhlasně (ale samozřejmě v dobrém) a začaly si navzájem třít bradavky.