Mýty: Arabské noci (a dny)

Bill Willingham, Mark Buckingham & Jim Fern

Když Bill Willingham před třinácti lety představil svou zbrusu novou komiksovou sérii plnou pohádkových postav, nejspíš tehdy netušil, jak obrovský s ní sklidí úspěch. První příběh s názvem Legendy v exilu shrábly hned tři Eisnerovy ceny za nejlepší sérii na trhu a vzápětí se rozpoutala pohádková mánie. Letos v červenci Mýty završují svou dlouhou cestu a 150. číslem se definitivně se svými čtenáři loučí. Co s nimi bude dál je ve hvězdách. Jisté ovšem je, že Willinghamův odkaz žije dál a ať už se jeho postav ujme kdokoliv, bude mít u mě dveře vždy dokořán. Na primární sérii se za ta léta nabalila řada spin-offů (Fairest, Jack of Fables, Cinderella) a dokonce i jedna velmi povedená videohra (Fables: The Wolf Among Us). S televizním seriálem to sice úplně nevyšlo (Once Upon a Time je jen slabý odvar z původně plánované plnotučné adaptace), nevodí-li nás však Hollywood za nos, mohly by se Willinghamovy Mýty jednou dočkat stříbrného plátna. A to by byla krásná tečka za výtečnou komiksovou sérií. Pokud se jí tedy neujme Uwe Boll nebo nějaké podobné hovado.

Southern Bastards

Jason Aaron & Jason Latour

Vítejte na americkém jihovýchodě! V pustině, kde zdegenerovaní alkoholici bezostyšně močí psům do němých tváří, kde slabomyslní věří, že v televizi žije ďábel, kde se lidská sebranka rozmnožuje v karavanech plných kohoutů a slepic a kde jediným smyslem života zdejších chasníků je titul mistra v okresním fotbalovém přeboru. Odpustím si teď jízlivé narážky na adresu tuzemských maloměst a vesnic, protože by to bylo laciné (a taky proto, že by mi zhůvěřilá pražská kavárna hned vmetla do tváře můj původ z metropole od polských hranic) a přesunu se rovnou k jádru kudrnatého výstavního plemene. Proč byste si tedy měli tyhle Bastardy z jihu přečíst? Protože jak říká můj vulgární kolega ve zbrani Ondra Král: „Jason Kurva Aaron!“

Criminal: Poslední z nevinných

Ed Brubaker & Sean Phillips

Mým nejoblíbenějším komiksem v dětství byly příběhy Anči a Pepíka, kterými tenkrát do Čtyřlístku přispívala Lucie Lomová. Těsně v závěsu byl Sherlock Holmes Rudolfa Čechury s ilustracemi Marcela Steckera a je dost možné, že právě tehdy se začínala formovat moje láska k detektivnímu a kriminálnímu žánru. O pár let později jsem totálně propadl černobílému Sin City Franka Millera a ze zálohy na mě zaútočil David Fincher se svou Sedmičkou. Nakonec přišel Mario Puzo, kopl mě do koulí a když jsem se probral z agónie, ležel vedle mě výtisk Kmotra. Bylo vymalováno. Fell, 100 nábojů, Blacksad, Torpedo, Batman: Rok jedna, Cesta do pekel, Skalpy... už víte která bije?

Gunsmith Cats

Keniči Sonoda

Nazdar Kamile, poslyš, přišly mi ty Gunsmith Cats, ale asi to budem muset reklamovat. Má to blbě přilepenou obálku, řazení panelů nějak nesedí, děj vůbec nedává smysl a ke všemu je to celý černobílý. Vypadá to na chybu tiskárny. Jo počkej, teď to tady čtu... ona je to asi manga, ty vole. No mně ty oči přišly nějaký divný, tak potom se vše vysvětluje. Hele, vážně na tohle chceš recenzi?

Sága

Brian K. Vaughan & Fiona Staplesová

Komiksy už čtu nějaký ten pátek. Když zabrousím do vzdálené minulosti, vzpomínám si, že jsem po obrázcích ve Čtyřlístku jezdil prstem ještě dřív, než jsem se naučil všechna písmenka. Díky vytrvalosti rodičů a špetce zvídavosti jsem nakonec přelouskal svůj první příběh o tom jak máma mele Emu a maso, ale ty barevné obrázky s bublinama už mi v hlavě zůstaly napořád. Dneska už ovšem tolik nežasnu nad Myšpulínovými vynálezy a nepřemýšlím o tom, copak asi má ta Fifinka pod sukýnkou. Ne, dneska čtu Ságu.

Monstrbichle: Conan a ti druzí

Nedávno jsem v jedné z diskuzí narazil na často se opakující dotaz: „Když teď vycházejí ty větší bichle... myslíte, že by podobný zájem byl i o nějaké souhrnnější vydání Soudce Dredda?“ Dredda pak v podobně mířených otázkách střídají různé tituly a tazatelé tiše vyčkávají, zda si jejich zájmu všimne některý z vydavatelů. Comics Centrum u čtenářů loni zabodovalo Kurva Velkým Sin City a Pekelnou knižnicí s Hellboyem. Já jsem si při oznámení obou kousků prošel mírným vzrušením (v případě Sin City doprovázeného laxním ztopořením) a říkal si, už je to tady! Teď to u nás konečně bude jako v té Américe. Krásné velké knížky plné obrázků, které nám při zvedání strhnou kýlu. A když přijde návštěva, bude se zvědavě ptát, co že to mám v knihovně za KURVU.