čtvrtek 9. dubna 2015

Monstrbichle: Conan a ti druzí


Nedávno jsem v jedné z diskuzí narazil na často se opakující dotaz: „Když teď vycházejí ty větší bichle... myslíte, že by podobný zájem byl i o nějaké souhrnnější vydání Soudce Dredda?“ Dredda pak v podobně mířených otázkách střídají různé tituly a tazatelé tiše vyčkávají, zda si jejich zájmu všimne některý z vydavatelů. Comics Centrum u čtenářů loni zabodovalo Kurva Velkým Sin City a Pekelnou knižnicí s Hellboyem. Já jsem si při oznámení obou kousků prošel mírným vzrušením (v případě Sin City doprovázeného laxním ztopořením) a říkal si, už je to tady! Teď to u nás konečně bude jako v té Américe. Krásné velké knížky plné obrázků, které nám při zvedání strhnou kýlu. A když přijde návštěva, bude se zvědavě ptát, co že to mám v knihovně za KURVU.


Zdá se, že velkoformátové bichle teď měly úspěch a otevřel se prostor pro další tituly. Nezapomínejme však, že Sin City a Hellboy už tady měli vybudovanou nějakou tradici a většina kupujících tušila, do čeho jde. Oba tituly se na našich trzích v různých formách vyskytují přes deset let a v obou případech je jejich široká popularita podepřena kvalitními filmovými adaptacemi. Vzpomeňte si ale na jinou monstrbichli z minulosti - Dobrodružství Luthera Arkwrighta od Talbota nakonec smrdělo v Levných knihách a lidi okolo toho chodili bez povšimnutí. Prodejci ten špalek tenktát propagovali jako omalovánku pro děti a nabízeli ho zdarma ke škrabce na brambory. Ale nikdo to nechtěl... a přitom taková pecka. Do čtenářů vydavatel bohužel nevidí, na Luthera bylo tehdy možná brzo a je dost možné, že ani dnes by to za ten litr moc zákazníků nenalákalo. Luther není Superman. Nebo Conan.


Conan je pojem, fandové mají jasno, ale bude jich dostatek? Léta se na různých fórech ozývají hlasy volající po Thorgalovi. Fantasy ságu o neohroženém lušištníkovi z hvězd si jako horkou bramboru několik let přehazoval Albatros s BB/artem, publikace se ale nikdy nesetkaly s dostatečným zájmem veřejnosti a po několika vydaných albech byla série vždy zaříznuta. Těch pár spokojených fandů, co si belgické dobrodrůžo vpichovalo rovnou do žil, dodnes řevní v diskuzích na komiksových webech a burcuje k oživení série. Kolik jich ale je? Deset? Padesát? Sto? To je otázka. Racionálním lakmusovým papírkem oddělujícím zrno od plev může být řešení nastolené Comics Centrem, tedy jakási obdoba Kickstarteru - oznámíme titul, vy se na něj složíte a bude-li vás dost, máte knihu doma.

A Conan nemá k Thorgalovi daleko, může to vyjít? Dle mého může. Vysvalený Cimmeřan má totiž desítky let budované základy v literatuře. Robert E. Howard sice už dávno laškuje v pekle s pannami namazaný hořčicí od hlavy až k patě (nebo co to ti pohané po smrti dělají), řada jeho následovníků však do čtenářů pere jeden conanovský titul za druhým a v osmdesátých letech dokonce natočili pár dokumentárních filmů s jistým Rakušanem v hlavní roli. Solomon Kane se tedy nekoná. Solomon kdo? Přesně tak. Otázkou je, nakolik širokou má u nás tenhle barbar vystavěnou základnu. Přece jen vypláznout bezmála tři tisícovky za jednu, byť kolosální, publikaci, to už vyžaduje zapáleného fanouška.


Osobně se za takového považuji. Jakmile se objeví náznak možného výskytu nějaké komiksové monstrchuťovky, bystřím oko i sluch, odkládám měsíční výplatu a ženu s dítětem vyháním na pastvu. Musí ovšem jít o srdcovku, o něco, k čemu mám bližší vztah. Těžko si budu pořizovat Conana v obří bichli, když jsem s ním doteď neotevřel jediný paperback. Conana si rád prolistuju, ale číst ho nebudu. Jednoduše proto, že jde žánrově zcela mimo můj záběr. Obnažení mužové pobíhající po krajinách a ohánějící se velkými nástroji mi k srdci (ani ničemu jinému) nikdy nepřirostli. Jediný, kdo mě z podobného ranku kdysi chytil za varle, je starý mazák Sláine. Tam to ale vždycky hodně táhla spektakulární kresba (Simon Bisley, Glenn Fabry, Dermot Power) a notná dávka černého humoru. No a potom Pratchettův Barbar Cohen, který celé to "sword & sorcery" universum úsměvně bagatelizuje. Na polonahých mužích je zkrátka něco znepokojivého. Možná proto tak nerad chodím na plovárnu.


Witchblade je na tom podobně. Živě si pamatuji crossover z Crwe #11, který se mému vkusu příčil už před patnácti lety a počítám, že se od té doby nic nezměnilo. Po ohlášení titulu v letošním edičním plánu jsem si pro jistotu přečetl krátký "plot summary" z Wikipedie a nasosal pár obrázků, abych si vzápětí potvrdil, že nejsem cílovka. Neříkám, že bych nedal šanci útlému paperbacku na jedno rychlé sfouknutí, za těžkotonážní omnibus však bude nejspíše cálovat jen oddaný fanoušek série. A obávám se, že těch tady moc není. Chce-li vydavatel tuhle fantasy "detektivku" prodat tuzemskému čtenáři v mamutím formátu, bude se muset ohánět mnohem více než u všech předchozích monstrtitulů dohromady. Roman Kobler už jistě žhaví klávesnici a připravuje náborové letáky, protože tohle se samo nezaplatí.


Na druhou stranu i ti Metabaroni nejsou ze sotva levného kraje, přišli z téměř čistého nebe (Incala nikdo nečetl a teď se po něm davy můžou utlouct) a Crew už hlásí, že má téměř vyprodáno. Třeba si napřesrok vážně budeme sami diktovat, na co se složíme příště. A třeba se svého konečně dočkají i fandové Thorgala nebo Soudce Dredda. Já se kupříkladu nemůžu dočkat dne, kdy Richard Klíčník z Arga mávne zeleným praporkem a konečně oznámí definitivní datum vydání Malého Nema.


Původně měl být tenhle textík jen kratičkým facebookovým komentářem k otázce položené v úvodu. Nakonec mi to ale nějak nabobtnalo a vzhledem k tomu, že ne všichni jsme na sociálních sítích jako doma (tímto zdravím asociálního plebejce Kapise), možná si jej díky obsáhlejšímu podání a vhodnějšímu umístění nakonec přečte i dlouholetý fanda Barbara Conana, který nikdy nedržel komiks v ruce. Tak šup, máte na to čas do 15. května. Byla by škoda ho pak nahánět po aukčních portálech.

Žádné komentáře:

Okomentovat