Filmová sklizeň: Best of 2017

Filmový rok zase skončil dřív než by jeden stačil říct "Kevin Spacey mě taky osahával" a je tu další pravidelná bilance těch nejsilnějších kinematografických zážitků. Loni se toho v kinech moc zásadního neudálo. Tedy filmů tam byla spousta, ale těch hodných zapamatování či ověnčení nějakou tou plaketou za zásluhy tam bylo vážně poskrovnu. Pohodlné přítmí kinosálu se podařilo využít celkem třiadvacetkrát (z čehož si to rovnou dvakrát slíznul nový Blade Runner) a protože holywoodské menu bylo tentokrát překvapivě skromné, vešlo se nám tam i rumunské civilní drama Zkouška dospělosti, bulharská hořká alegorie Glory či maďarská netradiční romance O těle a duši. A že to byly dobroty! Evropská kuchyně stále šmakuje. Jako bonus navrch jsme si na samém sklonku roku dopřáli dvanáctidílný seriálový maraton na jedno posezení (aka dřevěný zadek) s čerstvou novinkou Petra Zelenky Dabing Street. Je to velká paráda a milovníci kvalitní tuzemské tvorby nenačichlé prvoplánovou trapností se mají opět nač těšit. Akorát mě mrzí, že jsem si nechal pláchnout obnovenou premiéru druhého Terminátora. Arnoštovo „Hasta la vista, baby!“ na tom velkém plátně muselo vypadat náramně. Vím, je to na facku.

Filmová sklizeň: Best of 2016

Viděl jsem v kině Kmotra a teď už můžu v klidu umřít. I tak by se dal shrnout celý loňský filmový ročník. Když k tomu navíc připočtu svou kinopremiéru nestárnoucí a stále úžasné Casablancy, Villeneuveovo prvotřídní scifíčko Příchozí, McCarthyho žurnalistickou pecku Spotlight, svérázným humorem nabité Správné chlapy a po delší době dva opravdu zdařilé české filmy (v tuzemské rovině bezkonkurenční Já, Olga Hepnarová a nenáročný, avšak příjemně odsýpající Rodinný film), vychází mi z toho vskutku úspěšný rok. Kino se mi tentokrát podařilo navštívit celkem jedenatřicetkrát, přičemž mi párkrát asistoval i malý Jonáš, kterého uhranula nejen nádherná Červená želva, ale i velmi povedená adaptace Knihy džunglí, spíše na setrvačnost spoléhající pixarovka Hledá se Dory, řemeslně i scenáristicky nedotažení Lichožrouti nebo animální taškařice Zootropolis, jež se dokonce vysápala až do samotného žebříčku nejlepších snímků. Jedna kopie už nám taky doma trůní na polici spolu s figurkami zvířecích protagonistů.

Lumberjanes

Noelle Stevensonová, Grace Ellisová, Shannon Wattersová, Brooke Allenová

Původně jsem čtení téhle knížky neměl v plánu. Dostala se mi do ruky zcela náhodou (kecám, pokukoval jsem po ní už jistou dobu) a když jsem se ji chystal balit do svátečního papíru s tím, že ji nadělím nějaké dobré duši pod jedli, nakoukl jsem dovnitř a okusil pár stran. A dřív než by jeden řekl "Nakatomi Plaza", měl jsem ji sfouknutou celou. Na jedno posezení. Kdo by to do publikace pro náctiletá děvčata řekl... třicetiletý fotr se u toho culil s širokým úsměvem od ucha k uchu jako malý špunt na lízátko v ruce. Možná proto, že Lumberjanes jsou ulítlejší verzí našich Rychlých šípů a já u foglarovek, táboření v Jezerní kotlině a imaginárního lovu bobříků strávil dětství. Ale možná to bude i tím, že tyhle holky prostě chytnou a nepustí.

Elektra: Atentát

Frank Miller & Bill Sienkiewicz

O Elektře Natchiosové vám nic neřeknu. Vím o ní celkem prd a jsem líný se teď zabývat rešerší, takže pokud vás tahle nemilosrdná kráska v karmínovém outfitu nějak víc zajímá, odkážu vás třeba sem. Prozradím vám jen, že ji v roce 1981 na stránky komiksu Daredevil porodil Frank Miller, aby ji pak o pár let později v téže sérii zase pochoval. Jenže to by nebyl Marvel, aby si své zajeté značky nehýčkal, takže je tady zase. Živá, zdravá a krapet zmatená. V případě téhle knihy nepotřebujete znát okolnosti vzniku postavy nebo jejího úmrtí, nemusíte mít načteny tuny nezáživných eventů nebo vedlejších příprcků. Atentát vezmete do ruky a jste tam. Tahle malovaná nádhera vás jednoduše ihned pohltí. Je tam ovšem nejedno "ale".

Vykopávka

Max Andersson

Tak jo, tohle bude rychlovka. Vykopávka je čiré zlo. Noční můra v papírové podobě. Těžkotonážní alternativa pro gurmány se silným žaludkem a bezbřehou tolerancí k odpudivé kresbě. Ze země tří korunek k nám doputovala publikace, jež zaujme zejména čtenáře libující si v existenciálních kuriozitách a hrubozrnných absurdismech. Zkrátka magory jako jsem já nebo vy.

A

Pavel Čech

Pavel Čech je v současnosti jedním z našich nejtalentovanějších autorů knih pro děti. Jeho dílo zahrnuje řadu bohatě ilustrovaných pohádkových publikací, včetně nádherně zpracovaných komiksů či vizuálních hříček balancujících na hranici mezi literaturou a sekvenčním uměním. Sám o sobě tvrdí, že má rád „zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu, tajemství...“ a to vše se pokouší otisknout do své tvorby.