A

Pavel Čech

Pavel Čech je v současnosti jedním z našich nejtalentovanějších autorů knih pro děti. Jeho dílo zahrnuje řadu bohatě ilustrovaných pohádkových publikací, včetně nádherně zpracovaných komiksů či vizuálních hříček balancujících na hranici mezi literaturou a sekvenčním uměním. Sám o sobě tvrdí, že má rád „zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu, tajemství...“ a to vše se pokouší otisknout do své tvorby.

Vedle kratičkých komiksových příspěvků pro sborník Aargh! (Hvězda, Kamarádi, Adamova dobrodružství, Přání) svými ilustracemi obohatil tvorbu Jeana Giona (Muž, který sázel stromy), Jana Skácela (Uspávanka s plavčíkem a velrybou), Michala Ajvaze (Druhé město) nebo Radka Malého (Listonoš vítr). U svého domovského nakladatele pak publikoval celou sérii ryze autorských knih - O mráčkovi, O klíči, O čertovi, O zahradě či výpravnou trilogii Dobrodružství pavouka Čendy, na kterou doma nedáme dopustit a máme ji už očtenou snad ze všech stran.

Jako jeden z mála českých výtvarníků se dlouhodobě věnuje také komiksu. Pro naše nejmenší píše a kreslí sérii Dobrodružství Rychlé Veverky, pro ty odrostlejší jsou tady pak Dědečkové, Tajemství ostrova za prkennou ohradou, či jeho opus magnum Velké dobrodružství Pepíka Střechy ověnčené cenami Muriel a Magnesia Litera. Nyní do jeho autorského portfolia přibylo dílo, jež rozvíří fantazii nejen dětského čtenáře, ale i jeho rodiče nebo prarodiče. Áčko totiž přináší surovou dystopickou vizi nešťastné společnosti přežívající v okovech striktně totalitního systému. Vizi, za kterou by se nestyděl ani George Orwell.

„A!“

Děj dvaapadesátistránkového komiksu by se dal obsáhnout jediným kratičkým odstavcem. Sledujeme příběh mladíka označeného číslem 21868, který den za dnem přežívá v kulisách železobetonového města ponořeného do chladné šedi tvrdé diktatury. Ráno do roboty, odbýt si svou směnu v továrně, vyzvednout potraviny na příděl, ve stanovenou dobu vzdát hold vůdci, nikde se nezdržovat, s nikým se moc nebavit a večer rovnou domů. Přísná uniformita zaštítěná věčně bdící policií a s ní ruku v ruce neustálý psychický teror. A takhle to jde den za dnem až do chvíle, kdy se našemu hrdinovi do rukou dostane zpráva naznačující alternativu.

Náhle se do duše mladíka vkrádá vyhlídka na lepší zítřek. Začíná to myšlenkou, ta vyklíčí v představu a najednou se má státní policie co ohánět. Následuje zatýkání, řada výslechů, nelítostné mučení a smrt v louži krve? Ale kdepak, to by nebyl Pavel Čech, aby z té šlamastyky nevybruslil s laskavou poetikou sobě vlastní. Vše samozřejmě dobře dopadne, důležité však není rozuzlení, ale právě ona myšlenka, která se celým dílem táhne jako napnutá struna. Jen na ni drnknout a vyloudit ten správný tón, jenž naznačí cestu ke svobodě. Cestu k lepšímu zítřku.

Ve své podstatě se jedná o čistou protitotalitní agitku, jakých jsme tady v různých formách měli už spousty. Nejhlasitějším autorem byl v tomto směru dozajista Alan Moore se svým majstrštykem V jako Vendeta, ovšem Pavel Čech zde nyní přichází s něčím, co s podobnou intenzitou osloví i čtenáře předškolního věku. S úžasně vykresleným příběhem, jenž si vystačí zcela beze slov, respektive se dvěma hláskami. A funguje to na výbornou, protože pokud se Čechova tvorba něčím skutečně vymyká, pak zejména citem pro práci s panely, jejich fázováním a naprosto plynulým tempem vyprávění. Toto jsou aspekty, na které mnoho tuzemských komiksových ilustrátorů, s prominutím, hází bobek. 

V Čechově podání chybí vskutku málo k tomu, aby před námi řada sekvencí ožila v divoké projekci, komiks tak nemá daleko k animovanému filmu. Co se samotných obrázků týče, jde o klasickou kresbu a malbu tuší v kombinaci s akvarelem, přičemž autor opět hezky za pochodu střídá technické pojetí jednotlivých scén. V malých "akčních" panelech často vidíme jednoduchou linku využívající zkratku, ve větších celostránkových náhledech pak vypiplanou malbu. Obojí je dohromady spojeno v okouzlující celek.

Tíhu represí a života v totalitě podtrhuje i užití monochromatického zbarvení, kterou na pár stran v kontrastním závěru vystřídá pestrá paleta živých barev. Listovat si touhle knihou je zkrátka radost i přes vážnost jejího tématu. Jsem velmi rád, že na našem trhu vyšla publikace takového charakteru a už se moc těším, až se do ní znovu ponořím... tentokrát i spolu se svým synem. Jeden nikdy neví. Třeba mi ze špunta jednou vyroste hrdina s kuráží toho čínského mladíka vzdorujícího tankům na náměstí Nebeského klidu.