Parker: Lovec

Darwyn Cooke

 

Když na počátku šedesátých let minulého století americký spisovatel Donald Westlake chystal k vydání svou zbrusu novou kriminální novelu, jeho editor se ho zeptal, zda by nechtěl pozměnit její závěr a nenechal hlavního hrdinu uprchnout. Autor chvíli otálel, protože kniha byla původně koncipována jako uzavřený román, ovšem když mu editor přislíbil publikování série na pokračování s periodicitou tří knih ročně, nadšený Westlake na nabídku kývnul. A tak v roce 1962 vyšla první kniha ze série s podtitulem Lovec, která dychtivým čtenářům představila zarputilého zločince na cestě za tvrdou odplatou.

„Dlužíš mi čtyřicet pět tisíc dolarů.“

Oním kriminálním živlem byl profesionální lupič jménem Parker a Donald Westlake, toho času publikující pod pseudonymem Richard Stark, svému protagonistovi v nadcházejícím půlstoletí věnoval dalších třiadvacet titulů. Jeho dílo se setkalo s kladným ohlasem kritické veřejnosti i s obrovským zájmem čtenářů a řada novel byla adaptována do celovečerních filmů s hvězdným obsazením. Ta první z nich, tedy Lovec, se dokonce dočkala adaptací dvou. Snímek Bez okolků (Point Blank, 1967) režiséra Johna Boormana s Lee Marvinem v ústřední roli si zachoval drsný ráz původní předlohy a okořenil ji šikovným závěrečným zvratem. Výborná Odplata (Payback, 1999) Briana Helgelanda pak zasadila příběh do současnějších reálií a pustila z řetězu Mela Gibsona, jenž se postavy nešťastným osudem zmítaného zločince ujal s urputností zuřícího pitbula. Osobně mám však raději Helgelandův pozdější režisérský sestřih (Payback: Straight Up), který se mnohem výrazněji přibližuje ději Westlakeovy novely.

Perličkou je, že v žádné filmové verzi se postava nejmenuje Parker. Westlake za svého života, mimo jedinou výjimku, nikdy neschválil užití původního jména v jakékoli adaptační podobě a tak se ve filmech střídali hrdinové jako Porter, Walker, Macklin či Stone. A právě ona výjimka je předmětem dnešního článku. Někdy v roce 2007 spisovatele oslovil jeden z jeho největších fanoušků, jenž přišel s návrhem adaptovat Parkera do komiksové podoby. Shodou okolností to byl výtečný scenárista a šikovný výtvarník Darwyn Cooke (Batman/The Spirit, Catwoman, Batman: Ego, DC: The New Frontier, Solo). Když se posléze Westlakeovi dostala do rukou jeho práce, posadil se z toho na zadek a jako prvnímu adaptujícímu autorovi mu dal požehnání k oficiálnímu užití jména Parker. Obrázkové úpravy se už ale Westlake nedožil. Zemřel pár měsíců před jejím vydáním v úctyhodném věku pětasedmdesáti let.

Donald Westlake za svou dlouhou kariéru vystřídal celou řadu pseudonymů a napsal více než stovku novel. Jeho série s Parkerem uhranula především fandy drsných kriminálek a je považována za jednu z nejlepších literárních prací v rámci tzv. heist podžánru, tedy krimi románů s lupičskou tematikou. Westlake psal tvrdě a s jistou dávkou drzosti, ale zároveň s takovou lehkostí a nadhledem, že se ty knihy čtou téměř samy. Měl obrovský cit pro výstavbu dramatických situací a vyhrocených scén, stejně tak i pro zdánlivě fádní popis prostředí či toho, co má hrdina zrovna na sobě. Postavy i jejich jednání jsou načichlé hardboiled odérem, Parker je profík každým coulem, chladnokrevný zmrd, bezohledný hromotluk a neodolatelný elegán v jedné osobě. Ten člověk je mechanický buldozer s přesně vykalkulovaným odhodláním dravce ženoucího se za svou kořistí. Vždy, když se k nějaké knížce s Parkerem dostanu, je to čtení na jedno, maximálně dvě posezení. A pokaždé chci nášup.

„Odpal.“

A to vše se s naprostou precizností podařilo převést do komiksové adaptace. Darwyn Cooke Parkera přetavil v korunovační klenot obrázkové krimi a ne náhodou za něj v roce 2010 obdržel Cenu Willa Eisnera za nejlepší adaptovaný počin. Úvodní scéna Lovce nás zavádí do New Yorku šedesátých let. Ulice lemují silné vozy, ženy pomalu vyhrnují sukně a pánové definitivně zahodili klobouky. Do města si to zrovna štráduje jakýsi drban. Na mostě George Washingtona si zapálí poslední cigaretu a zmuchlanou krabičku odhodí do pod nohama proplouvající řeky Hudson. Nevidíme mu do tváře, ale rysy a řeč těla hovoří jasně. Tohle je určitě on, Parker. A je nasranej.

„Ve čtyři hodiny ráno se zničehonic probudil. Vodka mu stále vřela v žilách.“

Úvodní sekvence čítá nějakých dvacet stran, celá se odehrává za absence textových bublin a je to čirá fantazie. Od automobilovým provozem přeplněného mostu, přes nástupiště metra, kafe v bistru a ulomený filtr nabídnuté cígy, zaplivanou toaletu místní putyky, zfalšování řidičáku, změnu osobnosti, založení účtu v bance, výběr hotovosti, nákup obleku na míru až po zavšivený pokoj v hotelu a jednu vypitou láhev vodky. Beze slov. Pouze pohlcující juxtapoziční montáž ve fascinujícím tempu. Do města přijela nula s děravou botou, ale díky metodicky naplánovanému postupu se z ní během okamžiku stal načesaný štramák s naditou prkenicí. Jde se servírovat pomsta.

„Byl velkej. Vypadal jako opravdu zlej hajzl.“

Parker je profesionální zločinec, kovaný bankovní lupič, expert na klenotnictví i obrněné vozy. A taky samotář, co si jen tak někoho k tělu nepustí, protože jedině tak je schopen eliminovat riziko dopadení na nejnižší možnou mez. Takže když do něj jednoho dne vlastní manželka vysype zásobník kvéru, trochu ho to sebere. A taky kurevsky namíchne. Zrada nejbližších je ústředním motivem nekompromisní odvety, která nyní, po pár měsících sžíravé nenávisti strávených v nápravném středisku na opačném konci země, žene Parkera vstříc satisfakci. A taky vstříc ušlému podílu ze zpackané loupeže. Prozrazovat cokoli navíc, by byla škoda. Tuhle ďábelskou krasojízdu si musíte vychutnat sami.

„Vždycky jsi byla hloupá. Nezměnila ses.“

Lovec je násilný, ponurý a vyloženě surový komiks, což na první pohled maskuje pod laskavou vizuální fasádou. Rozhodně nesedne každému a obzvlášť ne těm, kteří by pro samou korektnost ženu ani květinou neudeřili. Parker si nebere servítky a rozdává rány nejen o hlavu vyšším čahounům, ale nezdráhá se uzemnit ani něžnější pohlaví. A že si o to ta svině koledovala. Samotného mě ale vždy překvapí, s jakou chladností a neústupností Westlakeův protagonista odstraňuje překážky v cestě za slunným zítřkem. Kupříkladu moment, kdy brutálně odkrágluje bachaře na nápravné farmě jen proto, aby pláchnul o dva měsíce dříve před řádným propuštěním, mi spolehlivě vyrazil dech. S Parkerem nebudete sympatizovat, budete ho nenávidět a on se vám za to odvděčí měrou vrchovatou. Je to hajzl a vám se to líbí.

- „Vypadáš dobře.“

- „Nezávazná konverzace ti nikdy moc nešla.“

Třešinkou na celé té kráse jsou břitké a úsečné dialogy. Parker toho nikdy moc nenamluví a spíše za sebe nechává hovořit činy, případně vypravěče. V komiksu často narazíme na delší text doprovázený ilustracemi, který děj posouvá o něco dál a blíže než k sekvenční naraci má ke klasickému literárnímu úseku. Když už ale Parker promluví, stojí to většinou za to. Je vidět, že jak Westlake, tak Cooke, měli výtečný cit pro cynický humor a dočkáme se spousty bezvadných hlášek, syrových a ostrých jako ta nejpálivější mexická dobrota. Velkým kladem je fakt, že Cooke nesklouzl k nějaké citlivější nebo umírněnější interpretaci Westlakeovy předlohy a až na maličkou změnu v závěru si střihl přesnou a téměř doslovnou adaptaci. A teď vám nastíním, proč je to komiks roku.

„Nenáviděl ji. Nenáviděl ji a miloval ji a ani jednu z těch emocí předtím nikdy k nikomu necítil.“

Darwyn Cooke byl mistrem svého řemesla. Jeho výtvarný styl podtrhovala neskrývaná vášeň k animovaným filmům a není proto divu, že jsou jeho obrázky tolik načichlé cartoonem, tedy zkratkovitou kresbou zdůrazňující mimiku postav či dynamiku jejich pohybu. Cooke se postupně vypracoval mezi elitní kreslíře současného komiksu a zanechal za sebou obrovské množství nezapomenutelných prací, za něž sbíral jedno prestižní ocenění za druhým. Se smutkem v srdci o něm už teď bohužel píšu v minulém čase, protože letos v květnu tenhle talentovaný ilustrátor podlehl zákeřné chorobě ve věku nedožitých 54 let. Jeho komiksový Parker je muž ostře řezaných kontur s výraznou bradou a věčně zachmuřeným pohledem. Zkrátka fešák každým coulem.

„Nikdy jsem nebyla kurva, Parkere. To přece víš.“

Ovšem jakmile dojde na ženské postavy, oko čtenářovo se už jen rozplývá a je fuk, zda je zrovna na scéně zrádná Lynn, sympatická Wanda či svůdná Linda. Cooke ty šťabajzny vždycky uměl ze všech nejlíp. Bonbónkem pro noirové fajnšmekry je pak i finální podoba knihy, jež si kvůli originálnímu výtvarnému pojetí prošla neobvyklým způsobem tisku, kdy se na žlutý podkladový papír v samostatných vrstvách nanášela pouze černá a pár odstínů modré barvy. Výsledný dojem je vskutku úžasný a jen umocňuje zážitek z už tak hutného příběhu. Od úvodní dvoustrany s leteckým náhledem na Manhattan až po finální záběr s Parkerem uhánějícím do ranního rozbřesku to jsou vizuální orgie.

„Chci blondýnu... něco opravdu kvalitního. Musí být blond a mladá a vyvinutá. Na celou noc.“

Cooke za svůj život stihl zadaptovat celkem pět Westlakeových novel do čtyř komiksových svazků. Vedle Lovce pod hlavičkou IDW Comics dále vyšly tituly The Outfit, The Score a Slayground. Sám Cooke dokonce přišel s nápadem na retrospektivní vydání původních novel v důstojné pevné vazbě, které by doplnil vlastními ilustracemi. Publikace se nakonec dočkala pouze první kniha (The Hunter), ta druhá s podtitulem The Man With the Getaway Face nejspíš leží nedokončená někde v archivech a její osud nám internety úspěšně tají. Nezbývá tedy, než se zatím spokojit s tradičními paperbacky. Patříte-li mezi čtenáře, kteří se při listování knihou neštítí ušpinit, pak je Parker přímo pro vás. Je to po všech stránkách kvalitní a nevybíravé čtení. Zkuste se nad tím zamyslet, než zase půjdete do trafiky pro komiksový komplet nebo budete klikat na příhoz dalšího infantilního omnibusu do nákupního košíku Amazonu. Parker je totiž komiks, který svému médiu dělá skutečnou čest. Knihu pořídíte u všech dobrých knihkupců nebo přímo v e-shopu nakladatele. Tak si pro ni mazejte.