pátek 3. června 2016

Myší hlídka: Podzim 1152

David Petersen

Tak copak to tady máme tentokrát? Z obálky na nás koukají tři udatní myšáci se zbraněmi v pacičkách a odhodlanými výrazy ve tváři. Aha, to bude nejspíš nějaké to lehké fantastično. A taky, že jo. Myší hlídka s podtitulem Podzim 1152 je prvním svazkem z prozatím třídílné komiksové série vyprávějící o dobrodružstvích antropomorfních myších strážců bedlivě střežících svá myší teritoria před nástrahami okolního světa. Pod knihu se autorsky podepsal rodák z amerického Michiganu David Petersen, překladu se ujal odborník na české slovo vzatý Jan Kantůrek (Úžasná Zeměplocha, Hellboy, Zámek a klíč) a tuzemské vydání posvětilo nakladatelství Comics Centrum. Máte-li doma náctiletou ratolest, kterou se vám nedaří vytrhnout ze spárů sociálních sítí, minecraftů a mrzkých videokanálů, okamžitě zbystřete zrak. Tahle publikace by ji totiž mohla přinejmenším zaujmout. A pokud zacílí na tu správnou krevní skupinu, je docela možné, že se pak na nějakou wifinu dočista zapomene.



Petersen hned v úvodu před čtenářem načrtne fascinující svět malých hlodavců přežívajících v nebezpečném a drsném světě plném přirozených nepřátel. Což je vítané osvěžení, protože najednou všechny ty otřepané draky, sukuby, skřety a pány démonů zastupují lasičky, sovy, lišky nebo hadi. A vzhledem k tomu, že se díky myšímu pohledu nacházíme v mnohem menším měřítku než obvykle, je ten dojem z dravců vskutku strašlivý. To pak i takový souboj s obyčejným plazem může vypadat jako střet Geralta s baziliškem či strigou. V knize je nám představena ústřední trojice elitních členů Hlídky, jež má za úkol udržovat řád a bezpečí, odrážet útoky nepřátel, případně pátrat po pohřešovaných členech myšího lidu. A když píšu lidu, mám tím na mysli skutečně živoucí společenský makrosvět, v němž myšky včelaří, vyrábějí různé nástroje a zbraně, staví si vlastní osady i městečka a kde mezi běžná řemesla patří kameník, mlynář, pekař, tesař nebo hrnčíř.



Když se nebe v noci rdí, hlídkaři se radují. Ráno červeň na obzoru, hlídkař má se na pozoru.“

Nejmladším členem Hlídky je Boris, ve kterém se ukrývá obrovský potenciál i odvaha, což mu zajistilo pozici ve vybrané společnosti dvou veteránů - horkokrevného, tvrdohlavého a neméně chrabrého badass kydliče Straše a rozvážného Justýna, jenž je díky své moudrosti přirozeným vůdcem skupiny. Klasické osobnostní archetypy pak doplňuje hrstka dalších členů působících v ostatních teritoriích, v nichž se momentálně kdesi v zákulisí kují jakési nezbedné pikle. Naše trojice je na stopě zrádnému spiknutí sahajícímu hluboko do vlastních řad a vše nasvědčuje tomu, že základna Hlídky v Opevněné Hůrce je v ohrožení. Kdo za pomalu bujícím komplotem stojí a co všechno je nyní v sázce si už ale budete muset přečíst sami. Vzhledem k jednoduššímu a ne zrovna dvakrát propracovanému podání příběhu by byla škoda vyzrazovat cokoli navíc.



Žánrově titul zapadá k tzv. high fantasy, tedy hrdinským příběhům často orámovaným epickým dějstvím zasazeným do fiktivního prostředí s "pohádkovými" motivy, bohatým obsazením postav či nadpřirozených bytostí s důrazem na širokou rozmanitost a propracovanost jejich charakterů. Petersenova Myší hlídka je jakousi odlehčenou verzí Noční hlídky z fantasy ságy Píseň ledu a ohně (pro nečtenáře Hra o trůny) a kritikou bývá mnohdy přirovnávána i k Tolkienově slavné trilogii Pán prstenů. Ani jedna teze není daleko od pravdy. Ale abych věc uvedl na pravou míru, je nutné zdůraznit, že ve všech ohledech se jedná o čistokrevnou pohádku cílenou vyloženě na dětského čtenáře. Bude-li vám kdokoliv tvrdit, že Myší hlídka strká do kapsy dospělé fantasy eposy nebo že snad dokonce nabízí komplexní děj plný barvitých postav, nejspíš se dotyčný nechal unést nádhernou ilustrací a nevěnoval příběhu dostatečnou pozornost. A nelze mu to vyčítat, ty obrázky jsou totiž něco naprosto úžasného.



Zadáš-li úkol nějaké myši, nemáš jistotu, že jej splní. Zadáš-li úkol příslušníku Hlídky, ani smrt mu v jeho dokončení nezabrání.“

Myší hlídka je genericky vystavěný pamlsek na jedno zhltnutí a prostoru pro opakované čtení moc nenabízí. Toto ovšem platí pouze za předpokladu, že už v tomhle žánru máte něco načteno. Cílová čtenářská skupina, dle přebalu naznačená věkovou hranicí 9+, však bude dozajista nadšena, protože ve svém jádru kniha předkládá fantasticky vykreslený svět, v němž není nouze o svižnou a přehlednou akci, jednoduché intriky a obrovskou porci hrdinství. Počítám, že obzvlášť kluci budou u téhle knížky výskat nadšením, já bych se v tom věku pravděpodobně rozpustil radostí. A řekněme si to na rovinu, lepší komiksová high fantasy pro náctileté chlapce a dívky u nás momentálně neexistuje.



Zkušenějšího čtenáře by mohla odradit nižší složitost narace, začlenění postav a jejich motivů je vykresleno pouze na elementární úrovni a jakýkoliv prostor pro rozvíjení charakterů či budování atmosféry je zastíněn důrazem na akční scény. Největší slabinou příběhu je tak jeho kratičká délka. Příběh odsýpá po již předem tušených kolejích a forma podání neskýtá prostor pro sebemenší imaginaci nebo moment překvapení. Vezmu-li si k příměru nedávno vydanou Hildu Lukea Pearsona, která si doslova hraje s dětskou představivostí a nabádá špunty i jejich rodiče k četným otázkám, vypadá vedle ní tahle myší sebranka jako chudá příbuzná. Tam, kde se však může zdát, že vyprávění mírně pokulhává za očekáváním, přichází ke slovu výtvarná stránka. A ta vám jistojistě vypálí zornice bez ohledu na vaše žánrové preference či věkovou kategorii.



Smrt může být mocnou zbraní i snadným únikem. Z hrdinů se stávají legendy, legendy se mění v mýty, a z mýtů se rodí noví hrdinové.“

Jakmile se vám Myší hlídka dostane do praciček a vy si v ní začnete listovat, nepřestanete vycházet z omamného údivu. Petersen ve své kresbě spoléhá na vysokou míru detailu, což ve spojení s impozantním kolorováním ve výsledku znamená, že jsou jeho myši přímo k sežrání. A to nejen ve statických scénách, během nichž studujete každičký chloupek, ale obzvlášť v těch akčních, kdy se spustí nějaká ta lítá řež, a vy držíte myškám pěsti, aby z ní vyklouzly bez úhony. Za opravdu famózní považuji např. panel s likvidací hadích vajec a zárodků nebezpečných predátorů či samotný souboj s hadem, za který by se nemusel stydět ani udatný Héraklés. Nejpůsobivější částí knihy je potom pátá kapitola, jež se celá odehrává v hrozivé průtrži mračen, v níž pozorujeme zmáčenou myší armádu putující směrem k Hůrce. Dešťové kapky bičující mnohačetnou skupinu zde stupňují nepříjemný pocit z blížící se tragédie a scéna tak zdatně konkuruje těm nejlepším válečným tažením z Jacksonovy filmové adaptace Pána prstenů.



Petersenovi se zcela přirozeně podařilo zachytit ucelený funkční ekosystém. Myši jsou obklopeny mohutnými kořeny stromů, brodí se jehličím, potůčky nebo vysokou trávou, kůra kmenů, větve, klacíky, kamínky, to vše je vyobrazeno s takovou péčí, až z toho oči přecházejí. K vizuální stránce bych měl jen jedinou výtku. Veskrze příjemný dojem zde totiž narušuje dosti škaredý strojový lettering. Jakoby Petersen při vyplňování bublin sáhnul po prvním fontu z Photoshopu, zapomněl vypnout Caps Lock a celý komiks zahltil nepříliš vzhlednými verzálkami. O to víc to zamrzí, když vidíme, že v celostránkových textových pasážích si na výběru fontu dal skutečně záležet, škoda. Česká sazba samozřejmě musí ctít předlohu, malá muška na kráse tedy rozhodně není vinou na vašem přijímači.



Zima se blíží.“

Vůbec nejkrásnější věcí na tuzemském vydání je však jeho převedení z tvrdé angličtiny do půvabné češtiny. Citlivý překlad Jana Kantůrka nám tak představil nejen ústřední trio myšáků - Borise (v originále Lieam), Justýna (Kenzie) a Straše (Saxon), ale i řadu myších lokací pojmenovaných v duchu české tradice evokující názvy našich vesniček a měst. Kupříkladu takový Hustojilm, Kůrová Kamenice, Opevněná Hůrka, Tuhé habří, Bodlákov, Myšátko nebo Starý Krásnov mi v uších zní jako malebná píseň. Myší hlídka je okouzlující publikace s rozkošnými obrázky a srozumitelným příběhem o cti, odvaze a přátelství. Nejvíce ji určitě ocení dítko školou povinné, ale samozřejmě není vyloučeno, že se u ní bude stejně kochat i čtenář s nějakým tím křížkem na hřbetě. Pokud ve vás stále dřímá duch nevyzrálého škvrněte, případně máte slabost pro roztomilé chlupaté hlodavce v pláštících, nešlápnete s touhle knihou vedle.



Třídílná série s řadou spin-offů nyní disponuje již několika Cenami Willa Eisnera za nejlepší komiks pro děti. Její universum rozšiřuje desková verze hry na hrdiny nebo obrazové album poskytující náhled pod tvůrčí pokličku a splašíte-li doma nůžky a lepidlo, můžete si dokonce vyrobit vlastní papírové modely jednotlivých myších strážců. První svazek seženete u všech dobrých knihkupců či přímo na stránkách Comics Centra a půjde-li vše jako na drátkách, druhý díl s podtitulem Zima 1152 na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Tak šup, valte si pro to, ať je ten náklad do Vánoc fuč.


Žádné komentáře:

Okomentovat