úterý 20. listopadu 2018

Punisher MAX: Kingpin

Jason Aaron & Steve Dillon

Frank Castle. Punisher. Asi už ta jména mnozí z vás zaslechli. Kdysi oddaný manžel, milující otec a zasloužilý válečný veterán, dnes multifunkční stroj na zabíjení se sofistikovaností švýcarského nožíku. V minulosti si jej mimo jiných vzal na paškál známý zvrhlík Garth Ennis a bylo z toho celkem patnáct sebraných svazků plných krve, nezřízeného násilí a plnotučného kydlení. Tentokrát však tvůrčí otěže přebírá Jason Aaron a někteří z vás již jistě tuší, že tohle opět nebude žádná procházka růžovým sadem.

Jason Aaron (Skalpy, Muži hněvu, Southern Bastards, The Other Side, Doctor Strange, Star Wars) je totiž stejně jako jeho irský kolega uplácán z velmi podobného těsta. Tedy notně prohnilého, zvráceného a čpícího po chcankách a laciném chlastu. Tenhle komiks rozhodně není pro útlocitné či zádumčivé duše. A vlastně ani pro holky, protože dívky takové nepřístojné ošklivosti přeci nečtou. A pokud ano, tak mají určitě knír. Aaronova "revitalizace" Punishera je zkrátka téměř to samé v bledě krvavém a fanoušci Ennisova odkazu zde budou jako doma. I když, ne tak docela.



Kurva štelunk, jsme v průseru! Je tu ten pojebanej Punisher!“

Frank Castle, noční můra všech zločinců, proti které je Freddy Krueger jen neškodný strejda v pruhovaném pulovru, svůj vyhlazovací plán i nadále plní s neotřesitelnou efektivitou. Bossové pěti předních mafiánských rodin si proto dávají dostaveníčko v New Yorku a zkoušejí vymyslet, co s tím. Nu a samozřejmě přijdou s úplnou hovadinou, ostatně jako vždycky, když mafiánům teče do bot krev jejich podřízených. Své o tom ví máma Gnucciová, Nicky Cavella, Tiberiu Bulat, Finn Cooley i Barracuda, kteří již dávno svorně prdí do hlíny. Respektive to málo, co z nich zbylo.



Pilku nebo nůžky?“

Ústřední hlava pomazaná don Rigoletto však nad osudnými přešlapy svých předchůdců mává rukou a představuje ostatním svého osobního strážce, ze kterého má v úmyslu vytvořit fiktivního vládce podsvětí a Punishera tím vlákat do zákeřné pasti. Ten plán je ve své podstatě blbej jak homole cukru a čtenář již předem tak nějak tuší, že jeho strůjci jsou odsouzeni k brzké záhubě. Jenomže pak padne jméno onoho osobního poskoka a vám se na tváři rozlije široký úsměv, protože víte, že ve skutečnosti se v rouše obětního beránka skrývá pořádně hladový vlk. To jméno je Wilson Fisk.

A co tvůj bráška? Kolik mu je, čtyři? Znám pár Pákistánců, co platěj od kila.“

A tady dochází k razantnímu zvratu oproti ennisovkám, jelikož najednou ani tak nesledujeme prvoplánově likvidujícího Punishera, jako spíše poctivě budovaný origin jeho nového úhlavního nepřítele. Je to pořád hodně násilné a úmyslně přitažené za vlasy a z každého krvavého šplíchance nebo výhřezu oční bulvy vám radostí poskočí srdíčko, ale zároveň dojde i na momenty, kdy vám přeběhne mráz po zádech a vy zůstanete jen civět s pusou dokořán. V takových chvílích bývá Aaron nejsilnější. Jeho Fisk je strašlivé monstrum, co si s ničím nebere servítky a já už jen natěšeně vyhlížím nášup.



Je to pecka.“

Kresbu dostal na starost Steve Dillon (Preacher, Hellblazer, Bullseye: Greatest Hits), což může být pro řadu potenciálních čtenářů problém. Ale je to jejich problém a v tomhle textu pro něj není místo. Opět převládá čistá linka s výrazně expresivní mimikou, kečupové gore cákance à la Itchy & Scratchy na durmanu, bezuzdné plýtvání brakovým materiálem a prvotřídním nevkusem na všech frontách. Jednu výtku bych ale měl. Frank je zde podstatně starší než kdy dřív a jeho permanentně nasraný vrásčitý kukuč až příliš nápadně připomíná mámu Gnucciovou. Schválně si ty ksichty porovnejte, jako by té šeredě teď z oka vypadl.



Více už vám k tomu neřeknu. Pokud na Punishera od Gartha Ennise nedáte dopustit, pak už tuhle novou sérii máte dávno doma. Máte-li však přesto pochyby o kvalitách tohoto veselého obrázkového čtení, běžte si raději znova pustit tu naleštěnou emo hovnařinu od Netflixu a sem mi nelezte.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.