úterý 29. října 2013

Divočina

Mikuláš Podprocký


Divočina je komiksová prvotina slovenského výtvarníka Mikuláše Podprockého. V minulosti se tenhle sympatický mladík podílel na tvorbě videoher (Mafia II, Top Spin 4), přičemž si po večerech kreslil do šuplíku jakési divné obrázky se zvířátky. A až těch obrázků bylo tolik, že skříňka nešla zavřít a malůvky se vyvalily na podlahu, měl dvě možnosti - sebrat je a vyhodit nebo vydat. Kdyby je vyhodil, nemusel bych tady teď sepisovat tyhle litanie. "Bohužel" se je rozhodl vydat a učinil tak prostřednictvím crowdfundingové služby Startovač, kterážto všemožně nadaným umětelům umožňuje požádat masy o finanční podporu jejich projektu (od vydání knihy či hudebního nosiče přes vývoj videoher a natáčení filmů až po čistě artistní masturbaci v kašně na náměstí). Zadařilo se, projekt uspěl a netrvalo dlouho, kniha byla na světě. Letos v září komiks vydalo nakladatelství Argo.


Žánrově jde o čistokrevnou sci-fi odehrávající se v daleké budoucnosti, kdy Zemi pokrývá nehostinná Pustina, nebezpečná džungle ovládaná divokou zvěří. Lidská rasa je centralizována v obřím futuristickém městě zvaném Bonanza, to stojí na původní zástavbě staré civilizace a stoupá do úchvatných nebeských výšin. Dole žije chudina a proletariát, ve vyšších patrech smetánka a vládnoucí kasta. Jasné jak facka pneumatickým kladivem. V Pustině však vlivem klimatických změn a přirozené nenažranosti lidského pokolení pomalu dochází poživatelná strava a tak se zvířata stahují k lidskému obydlí. V jeho nejnižších patrech léta budují odboj a vyčkávají na moment, kdy převezmou vládu nad městem, jež je díky důmyslnému systému schopno neomezené produkce potravin. Vše ale změní příchod Šelmy, zvrácené hříčky přírody, které neustále kručí v břiše a nic jí nechutná tolik jako lidské maso. Byrokratická společnost vysílá do boje svého nejlepšího agenta a lovce, zvířecí revolucionáři bijí na poplach. Festival masakru začíná.


Úplně první co mě napadlo po dočtení tohodle kousku bylo něco ve smyslu: "Jak konec, kurva?! No to si snad dělá kozy!" Je to jako kdyby před finální památnou monstrbitvou ve třetím díle filmového Pána prstenů došlo k zatmívačce a vypravěčův voiceover nám v pár holých větách dovyprávěl jak to celé dopadlo. Poslední čtyři stránky Divočiny ve mě evokují klasickou seriálovou upoutávku "uvidíte v příštím díle...", namísto očekávaného nápisu "POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ" je zde ovšem slůvko "KONEC", jenž jaksi definitivně popírá jakékoliv rozvedení příběhu. Tohle se teda moc nepovedlo.

„Fuj, ti lvi jsou ale hovada.“ 

Tak jsme si zaprskali a teď k tomu podstatnému - veškeré dění, které předchází onomu narychlo odbytému finále, rozhodně stojí za pozornost natolik, že jsem ochoten odpustit a ve výsledném hodnocení přimhouřit oko. Divočina je totiž opravdu navýsost promyšlená a inteligentní sci-fi, která má hlavu i patu na svém místě. Příběh plynule odsýpá a je zcela prost zbytečných zákrut či dějových kotrmelců, přičemž udržuje čtenářovu mysl v permanentním zájmu, jinými slovy, nenudí ani vteřinu. A jako bonus je to nakresleno tak, že se mi z toho nezvedá kufr. V regionálních končinách věc nevídaná. Někteří to už přirovnávali k Saudkovi, já tam, obzvlášť v městských pasážích, vidím i toho Moebia, ale jinak je to čistý Podprocký. Ten chlápek má styl. Jednodušší obrázky střídá s propracovanou a bohatou šrafurou (porod Bestie!), zvěř má uvěřitelné anatomické proporce, v metropoli nešetří na detailech. Ve scénáři se najde místo i pro humor (byrokratický systém, umělecká vernisáž) a navíc má komiks velice slušný lettering.


Mrzí mě, že do toho Podprocký nešel s intenzivnějším nasazením a ponechal obrázky černobílé, respektive šedivé. Protože pokud něco tomuhle scifíčku chybí (mimo závěru), tak jsou to právě barvy. Měl jsem možnost vidět kolorované ilustrace (k náhledu zde), což mě namlsalo natolik, že jsem si téměř nedokázal představit jinou variantu. Škoda, nakonec nám zůstala jen ta vynikající obálka. Na druhou stranu chápu ekonomické pohnutky, celobarevný špalek by minimálně zdvojnásobil výslednou cenu, což by v tuzemských podmínkách neznámý komiks neznámého autora prakticky odsoudilo k automatické recyklaci (nebo Levným knihám). Divočina mě v rámci československé tvorby velmi mile překvapila, rozhodně bych v našich luzích a hájích uvítal více takto osobitých autorských počinů. A nezdráhal bych se opět využít donátorských služeb, samy se ty komiksy nevydají.


Nejlépe si to ale stejně zhodnotil sám autor:
„Tahle performance, tedy vlastně happening, je přece jenom příliš naturalistická. Není mi jasné, jak má divák takový počin vnímat! Taková koncepce prostě přestává fungovat! A navíc ty zbytečné asociace s holokaustem, a vůbec, celkově chaotická povaha výpovědi je až nemístná!“

Žádné komentáře:

Okomentovat