středa 13. srpna 2014

Sweet Tooth

Jeff Lemire


Jeff Lemire. Dobře si to jméno zapamatujte, ještě o něm bude řeč. Málokdy se stane, že mě nějaký komiks chytí, sváže do kozelce, nasadí roubík, utáhne želízka, k bradavkám připne kolíčky, k varlatům přiloží elektrody a zuřivě mě zpráská bičem. Sweet Tooth mě navíc polil voskem a nadával mi do špinavých kurev. A mně se to líbilo. Jeff Lemire je bůh.

- „This isn't over, Louis.“
- „Yes... it is.“

Příběh začíná uprostřed lesů v americkém zapadákově, kde v dřevěné chatrči přežívá starostlivý otec se svým synem Gusem. Ve volných chvílích se věnují lovu zvěře a pěstování poživatelných plodin. A protože těch volných chvil mají na rozdávání, otec tráví čas tichými modlitbami a rozhovory s Bohem. Možná si říkáte, život na prd, žádná wi-fina, žádná televize, žádný ženský. Když vám ale za okny zuří apokalypsa, budete rádi i za to málo. Před nějakými desíti lety na lidstvo udeřil neznámý vir a populace začala vymírat. Nejdříve po desítkách a stovkách, pak rovnou po celých milionech. V současnosti se po světě potuluje hrstka přeživších, které záhadná choroba zatím nestačila strávit, ale dříve nebo později vir zabije každého. Kromě Guse.


„Our Father who art in heaven, hallowed be thy name.“

Gus totiž není obyčejný kluk, jako vy (čtenářky si můžou stěžovat v komentářích), já nebo Channing Tatum. Jeho geny se jakýmsi nevysvětlitelným způsobem zašmodrchaly s genomem sudokopytníka, takže na hlavě mu raší parůžky a ušima je schopen odhánět mouchy. A ne, neznamená to, že Gusův fotr během svých výprav do lesů ohnul srnu, vy čuňata. Jakoby nestačilo, že lidstvo začalo před dekádou vymírat, ono od té doby nebylo schopno ani reprodukce. Tedy bylo, ale namísto růžolících se capartů začaly ženy rodit chlupaté hybridy s nabroušenými zuby, oháňkami, křídly, zobáky nebo pařáty. A ke všemu jsou tihle mončičáci vůči smrtelné chorobě zcela imunní. Lidstvo šlo do sraček se vším všudy.

„Thy kingdom come. Thy will be done, in earth, as it is in heaven.“

Díky příkladnému otcovu vedení se Gus stihl naučit mluvit, číst, psát i odívat. Což u ostatních dětí postižených animálií (ano, vymyslel jsem si slovo) není běžné. Nezapomínejme, že zákeřný virus kosí veškeré příslušníky lidského pokolení a osiřelé zvířecí děti pozbývají svých vzorů. A jak už to tak v každém postapokalyptickém dramatu bývá, svět je plný sviní. A teď nemyslím ty roztomilé dětičky s rypáčky a kopýtky, ale ta lidská monstra lovící nebohé děti pro zábavu, labužníky co našli zalíbení v kanibalismu, po krvi lačnící ozbrojenou milici nebo nemilosrdné vědce hledající lék na smrtelnou chorobu za každou cenu. Už jsme to viděli mnohokrát, seberte lidem zákon a autoritu a uvidíte ten mazec. Rick Grimes by mohl vyprávět.


 „Give us this day, our daily bread and forgive us our trespasses as we may forgive those who trespass against us.“

Gusův otec již má bohužel své dny sečteny, jsme svědky průběhu zákeřné nemoci, od jejích prvotních náznaků s vykašláváním krve až po čpící tělesnou schránku, z níž život unikl dávno před posledním vydechnutím. Malý Gus se tak poprvé ocitá zcela sám a vyzbrojený pouhým prakem a strachem z vnějšího světa vyráží na průzkum. Sotva však vystrčí čenich ze dveří, už po něm jdou lovci trofejí a nebýt tvrdého a velmi krvavého zásahu jistého velkého muže, už by se malý jelínek opékal na rožni. Oním velkým mužem je Jepperd, urostlý hromotluk s temnou minulostí a druhá hlavní postava příběhu, kterou Gusovi seslalo samo nebe. Nebo peklo. To už si budete muset zjistit sami, jakýkoliv nástin děje by vám jen zkazil jedno z mnoha překvapení. Zmíním jen, že vás čeká nervydrásající příběh, ve kterém není nouze o bezbřehé násilí, opravdovou lásku, bezpáteřní intriky, chladnou pomstu, nekonečný zmar i slaboučký úsvit naděje.

„Lead us not into temptation and deliver us from evil.“

Hlavním tahounem jsou bezesporu emoce. Jeff Lemire, autor scénáře i obrázků, vás má po celou dobu na lopatě a vy nemáte šanci se mu vysmeknout. Pokud si říkáte, že vám to Kirkman dává sežrat, tak si přečtěte tohle. Jedno oko nezůstane suché. K mnoha postavám si vytvoříte pevné pouto a vůbec nezáleží na tom, zda jim z vlasů raší paroží nebo mají místo nosu rypáček. V momentě, kdy se začtete, jste tam. Lemire v pár linkách a správně umístěných slovech vystihnul naprosto uvěřitelný a reálný svět a vy budete hltat jednu stranu za druhou dokud nebude konec. A až ve finále dosáhnete úplné satisfakce (a věřte mi, stojí za to), padnete na kolena a budetě děkovat Bohu (případně jiné fantaskní ikoně), že se jednoho dne rozhodl svěřit tužku takové osobnosti, jakou je Jeff Lemire.


  „Amen.“

Kanadský rodák do širšího povědomí prorazil komiksovou trilogií Essex County, v níž složil hold své domovině. Pro Vertigo napsal a nakreslil novelu The Nobody a letos dokončil vynikající sci-fi romanci Trillium. Kladný kritický ohlas sklidil i jeho psychologický román The Underwater Welder, podílel se na znovuzrozené sérii Animal Man a aktuálně píše scénář k sérii Green Arrow. Málokterý scenárista je i zdatný kreslíř, ovšem tenhle chlápek má talentu na rozdávání a Sweet Tooth je toho jednoznačným důkazem. Postavy zde nejsou dvourozměrné, vždy je tam něco navíc, čtenář postupně poodkrývá slupku a pomalu si k charakterům buduje vřelý vztah, nenávist, případně ryzí odpor. Nic není černobílé a žádný panel nebo dějová linka tady není jen tak do počtu (což je třeba problém místy protahovaných Živých mrtvých). Je tu i jistá podobnost s Boulleovou Planetou opic - lidskou rasu pozvolna nahrazuje rasa nová, do toho se mísí nově vznikající náboženské vlivy, buduje se kult osobnosti... zkrátka scifíčko jako lusk. 


Lemire často koketuje i se změnou perspektivy vyprávění - pár epizod budí dojem obrázkové knížky pro děti, jindy se děj v jedné časové ose odehrává zcela beze slov a v jiné je odvyprávěn pouze formou komentáře. Autor při tvorbě panelů užívá celu řadu zajímavých technik, od kresby blízké jednoduchým náčrtkům, přes snové pasáže plné abstraktních výjevů až po akční a stylizovanou malbu. Čtenářovo oko pak doslova skáče radostí, obzvlášť když si Lemire svou práci sám koloruje vodovými barvami (!). S koloringem ve většině epizod vypomáhal zkušený španělský matador José Villarrubia, ruku k dílu přiložil i Matt Kindt (Mind MGMT), který zde nakreslil dějově podstatný flashback do počátků 20. století (úchvatná pasáž s názvem Taxidermist).


Čtyřicet sešitů (šest paperbacků) jen to hvízdlo. Takhle se dělá komiks, vážení. Běžte a kupte si to. Nebudete litovat jediné koruny, to vám garantuju. A pokud ano, já už si vás najdu a vysvětlím vám to ještě jednou. Jeff Lemire je bůh, tečka.

Žádné komentáře:

Okomentovat