sobota 21. prosince 2013

Hudební sklizeň: Best of 2013


Na spřáteleném vlčím serveru včera vyšel můj článek na téma "Best of/Fuck of", tedy jakýsi souhrn toho, co mě za uplynulý rok potěšilo nebo namíchlo. Vzhledem k tomu, že prostor k vyjádření byl docela omezený (už tak jsem to přestřelil až hanba), rozhodl jsem se část svého nadšeneckého přetlaku umístit sem. Jakožto dlouholetý magor do hudby všech možných směrů, stylů a žánrů jsem sesumíroval patnáctku nejoblíbenějších desek, jež se letos vydraly z vagíny hudebního průmyslu na svět. Nehledejte v tom žádný klíč nebo pořadí, berte to jako doporučené tipy k poslechu. A pokud vám něco z uvedeného výběru padne do ucha, nezapomeňte dotyčného podpořit koupí alba nebo singlu. Nejsme přece barbaři.


Kveikur

Kdyby tihle pánové vydali desku se záznamem naprostého ticha, koupím si ji, budu ji točit pořád dokola a všem budu tvrdit, že je to nahrávka roku. Takže čistě "objektivně", islandští skřítci to opět dokázali - nahráli desku roku. Během poslechu titulní skladby by vám měl mozek vytéct ušima. [Ísjaki]


Edward Sharpe & The Magnetic Zeros

Objev roku. Na Edu Sharpa a jeho bandu hipíků jsem narazil čirou náhodou. Kdesi z útrob největšího internetového video portálu na mě vyskočila pecka s názvem Home a bylo vymalováno. Jednoduché písničky, chytlavé melodie, pohodové textíky. Jejich čerstvá eponymní deska mě nepřestává bavit. [Better Days]


Pure Heroine

Objev roku č. 2. Novozélandská divoženka, uhrančivý vokál, křehké melodie. Sluchové ústrojí se tetelí blahem a srdíčko jásá nadšením, u tohoto debutu by byla škoda šetřit superlativy. [Team]




Reflektor

Je to tužší kousek, chce to čas, ale je to tam. Kanadská úderka znovu zabodovala a navrch přisolila mou osobní hitovku letošního roku - Afterlife. Čistá definice slova 'krása'. [Afterlife]




Memorial

Řezavé tóny, motorová kladiva, hřmící frézy, padající traverzy, vřeštící sirény, zamrzlé tundry, duševní očista… post-rocková hovada ve vrcholné formě. Zkrátka ušní lubrikant. [Deficit]




AMOK

Thom Yorke, Nigel Godrich, Flea, Joey Waronker, Mauro Refosco. Někteří je označují za superkapelu. A mají pravdu. Ostatně, na letošní Pohodě jsme toho byli svědky. [Ingenue]





The North Borders

Zvukomalebná atmosféra prýštící ze všech otvorů a zákoutí. Simon Green to má v uchu! [Cirrus]






Modern Vampires of the City

Třetí řadovka amerických indie upírů mi vyrazila dech. Jedna načančaná perla za druhou, tohle si musíte dát i kdybyste nechtěli. [Step]





Random Access Memories

Disco! Disco! Disco! (domyslete si blikající neonový podklad) [Get Lucky]






Right Thoughts, Right Words, Right Action

Nejlepší deska od debutu. Jasné jak facka Kaplanovou turbínou. [Right Action]






Innocents

Starý dobrý Richard Melville Hall. V tom nejlepším slova smyslu. Doporučuji k šálku zeleného čaje a dobrým sušenkám. [The Perfect Life]





Where You Stand

Návrat ke kořenům plným chytlavých hitovek. Jakoby mi zase bylo dvacet. [Moving]






Half of Where You Live

Objev roku č. 3. Ambientní, zadumané i rytmické kejkle ve slušivém elektronickém župánku. [Community]






The Ghost of the Mountain

Další superkapela, nádherné melodie, indie pohodička, takhle to mám rád. [All Things All at Once]






Beautiful Rewind

Kieran Hebden aka Four Tet je mistrem zašmodrchaných beatů a elektronických pazvuků. Není proto divu, že ani jeho letošní nahrávka neslevila ani o píď z dříve nastavených kvalit. [Parallel Jalebi]




A bonus navrch, protože na mě je každý žebříček krátký:

Violent

Dřevorubci z Vancouveru, trošku Mew, špetka progresivní onanie a tuna melancholie. Optimální písně do současných plískanic. Zůstaňte doma, zalezte si pod deku a oddejte se poslechu. Pokud jste na stejné vlně, pak by vás tahle pecka měla odrovnat [Baptism]

A tahle se taky povedla [Friends Hurt]

Žádné komentáře:

Okomentovat