čtvrtek 22. března 2018

Essex County

Jeff Lemire
Top Shelf Productions, 2011

Nakrmte kuřata, podojte krávy, zastavte invazi marťanů!“ hlásá propagační materiál k cenami ověnčené komiksové trilogii Essex County z pera Jeffa Lemirea, jednoho z nejtalentovanějších autorů současnosti. Nebádejte teď po tom, nakolik je ten výrok o autorově nadání pravdivý a rovnou si přečtěte pár jeho knih. Sweet Tooth, Royal City, The Underwater Welder, Trillium, Plutona, Descender, Roughneck, Black Hammer... ať už totiž sáhnete po kterékoliv, s žádnou z nich nešlápnete vedle. Za to vám ručím svým levým varletem. Než mi však začnete jeho knížkami mlátit o hlavu a zlověstně při tom mávat žabikuchem, musíme si nejprve definovat, pro koho ten Lemire vlastně píše.


Shit! That was awesome!!“


A vezmu to trochu obšírněji, na což už jste si u mě určitě zvykli (a pokud ne, vždycky se můžete vrátit k YouTube). Budu předpokládat, že k tomuto textu se časem dostane i čtenář komiksem nepolíbený, případně nad obrázkovým čtivem nos ohrnující. Ano i takoví mezi námi stále jsou, stačí, když se rozhlédnete okolo sebe. Pokud tedy zrovna nesedíte doma sami se svou přeplněnou knihovnou a zaprášenými figurkami superhrdinů, vy ubozí třicátníci bez života. Takže nejprve trochu polopaticky. Komiks je médium. A médium jako takové je nositelem jistého sdělení, které specifickým způsobem stimuluje naše smysly a emoce. Může jít o film, hudbu, literaturu, videohru, divadlo, výtvarné umění a v neposlední řadě právě komiks.

Podobně jako u filmu či literatury pak dále rozlišujeme žánrové odnože, takže komiks může být i horor, detektivka, komedie, thriller, fantasy nebo porno. Ten, kdo skončil u Čtyřlístku a Rychlých šípů, by se dnes divil. Takže ne, komiks už dávno není čtivo určené jen dětem nebo mládeži, stejně jako ostatní spřízněná média totiž nabízí nepřeberné množství témat a podnětů pro všechny věkové kategorie. U komiksu se budete rozčilovat nebo dokonce nadávat, smát se i plakat, napětím lapat po dechu nebo znechuceně kroutit hlavou. U dobře napsaného komiksu budete prožívat přesně to, co u dobře napsané knihy nebo filmu. Věřte mi, vím, o čem mluvím, pár takových obrázkových knížek už se mi pod ruku dostalo.



All I wanted was to go home... to Essex County... to the farm...“

Zůstaňme ještě chvilku u té filmové analogie, poslední dobou se mi totiž stává taková zvláštní věc. U snímků inspirovaných komiksovými předlohami (z posledních let např. Civil War, Justice League, Strážci galaxie 2, Thor: Ragnarok nebo Wonder Woman) s železnou pravidelností usínám. Opravdu, mám to ověřeno. Nevím, zda je to tou nekonečnou, generickou akcí valící se na mě z plátna či obrazovky, opakující se jednoduchostí příběhů často psaných dle jednoho mustru nebo jen prostou absencí něčeho důvěrně známého. Něčeho, co můžu v těch snímcích uchopit a vzít za své. Zkrátka něčeho ze života obyčejného smrtelníka, ať už to jsou uvěřitelné mezilidské vztahy, ztráty, lásky, strasti či radosti.

Proto čím dál častěji hledám alternativu jinde a nejinak je tomu i u komiksů. Tu a tam si stále rád smlsnu na novém Batmanovi (ať už psaném Scottem Snyderem nebo Tomem Kingem) nebo Tankistce (Alan Martin s Brettem Parsonem jedou bomby!), hlavní menu u mě však okupují jinačí dobroty. Třeba sociální dramata rurálního charakteru. Nešklebte se, já jsem vás teď viděl. Čímž se oklikou konečně dostáváme k jádru dnešního článku. Abychom si osvětlili, jak takové hutné drama z venkovského prostředí (může ale jít také o kulisy maloměsta nebo části předměstí) vlastně vypadá, odskočím si ještě naposledy k pohyblivým obrázkům pro pár příkladů.



I'd do anything just to touch you again... anything!“

Paterson (r. Jim Jarmusch), Blue Valentine (r. Derek Cianfrance), Štěstí (r. Bohdan Sláma), Místo u moře (r. Kenneth Lonergan), Nebraska (r. Alexander Payne) a z poslední doby pak třeba zcela unikátní The Florida Project v režii Seana Bakera. Pokud alespoň jedna z těchto perel rezonuje s vaší srdeční frekvencí a chuťovými pohárky, budete z Essex County uneseni. Dáváte-li však spíše přednost výše uvedeným blockbusterům s příchutí popcornu a alternativní kinematografie, potažmo komiksu byste se nedotkli ani v gumových rukavicích a násadou od koštěte, je nejvyšší čas to tímhle odstavcem zabalit. Tenhle Lemire nebude nic pro vás.

Essex County je jedním z těch vzácných komiksů, ke kterým se dostanete až po nějaké době. Až se prokoušete všemi těmi Supermany, Spider-Many nebo Batmany a budete od autorů žádat více než jen líbivé pozlátko na jedno požití. Já to takhle měl s literaturou, hudbou, filmem i komiksem (ne, vážně jsem na nočníku nelouskal Dostojevského za poslechu Šostakoviče) a dnes jsem s přimhouřením kritického oka schopen zkonzumovat prakticky cokoliv, u čeho nemám vyloženě pocit, že mi při tom vyteče mozek ušima. Ale vybírám si, protože těch sraček je tam venku ohromné množství. Je to samozřejmě o vjemech, způsobu percepce a následné interpretaci, nikdo nemáme patent na rozum. Sto lidí, sto chutí, říká se. I proto většinou dám na názor člověka, co už má něco načteno nebo nakoukáno než na nějakého joudu z diskuzí na internetech.



My mom died last year. She had a cancer.“

Ale teď už vážně. Jeff Lemire, Essex County. Pětisetstránkový špalek slupnutý na jedno posezení. I tak by se dala definovat kniha, která je již nyní mnohými považována za moderní klasiku. Jedná se o veskrze intimní studii několika generací dvou rozvětvených rodin, jejímž svazujícím činitelem je téma osamělosti a odloučení. Už na prvních stránkách se setkáváme s malým chlapcem, kterému nedávno rakovina sežrala maminku a tak momentálně vyrůstá v opatrovnictví svého strýce na farmě kdesi v polích titulního okresu kanadského Ontaria. Pár stran s citem umístěných flashbacků s umírající průhlednou schránkou na nemocničním lůžku a stavidla slzných kanálků jsou rázem protržena. A ani k tomu nepotřebujeme tklivé tóny hollywoodských specialistů na ždímání emocí.

Pokud si teď myslíte, že Lemire to celé odbyde takhle laciným trikem s vážnou nemocí, tak jste vedle jak ten javor. Ztráta milované osoby je pouze úvodním tragickým katalyzátorem k něčemu mnohem většímu. Vzápětí se totiž seznamujeme také s postavou bývalého hokejisty, jenž v místním městečku obsluhuje čerpací stanici a malý klučina si k němu pravidelně chodí pro nové komiksy. Nevinně se vyvíjející vztah mezi kloučkem v kostýmu superhrdiny a hromotlukem z benzinky přeroste v přátelství, což ani trochu nešmakuje ostražitému strýčkovi, který o hokejistovi ví své. Ta avizovaná mimozemská invaze se ale sama nevyřeší, takže bude potřeba oprášit výstroj, nasadit přilbu a najít kličku v obranném pásmu soupeře. A tady se to začne lámat.



-„Um... comics are a dollar plus tax.“
-„Jesus! Ain't you got enough of those things yet?“
-„New ones come out every month.“

Kniha je rozdělena do tří tematicky provázaných částí. V Tales from the Farm sledujeme současné dění na farmě nastíněné v předchozím odstavci, v prostředním retrospektivním příběhu s názvem Ghost Stories brouzdáme ve vzpomínkách starého muže a společně s ním mapujeme životní osudy dvou hokejově nadaných sourozenců (jsme holt v Kanadě, tady se lidé rodí s hokejkou v ruce) a v závěrečné The Country Nurse pak sdílíme všední pracovní rutinu s ovdovělou zdravotní pečovatelkou a zároveň skládáme dramatickou mozaiku ze střípků vzpomínek její babičky. Nebudu vám tu prozrazovat, v jakém rodinném vztahu k výše zmíněným postavám tito protagonisté jsou, už jenom proto, že postupné odkrývání těchto nitek patří k nejzábavnějším aspektům knihy. Prozradím jen, že postupně nás Lemire zavede až na počátek 20. století, tedy do dřevních dob osady Essex County a jejích původních obyvatel. A je to neuvěřitelná jízda.

Lemire mezi odlišnými časovými etapami proplouvá s naprostou elegancí. Děj je prosycen jeho dnes už pověstným citem pro výtvarnou poetiku, což ruku v ruce se silným narativem a velmi ladným tempem vyprávění tuto publikaci již nyní, pár let po jejím prvním vydání, staví do pozice komiksové klasiky. Autor z jednotlivých dramatických vláken splétá robustní provaz, kterým pak spolehlivě láme vaz všem, kdož mají komiksové médium zaškatulkováno jakožto úpadkovou nebo brakovou odnož skutečného "vysokého" umění. Kdepak, tenhle zápas je už od úvodního vhazování rozehrán ve prospěch diváka. Nejprve hra probíhá v klidném tempu, pak párkrát dojde na střídání, začnou padat góly a v poslední třetině to s hlasitým *KLAP* zapadne do sebe. To klapnutí mi málem utrhlo hlavu.



KAW!“

Na serveru Goodreads jsem četl názor jedné čtenářky, která knihu pochválila výstižným komentářem, vytkla ji však příliš smutnou a depresivní atmosféru v důsledku čehož ji pak udělila pouhé dvě hvězdičky z pěti. A to je právě ono, ten Lemire vážně není pro každého. Jste-li přespříliš sluníčkový člověk odmítající byť jen špetku negativního smýšlení nebo náruživá citlivka, co se rozpláče, když vidí poblitého bezdomovce v tramvaji, budete u Essex County trpět. Naopak ti, co si libují v bahně melancholických depresí a nezavírají oči před stinnou stránkou lidského bytí se vším, co k tomu patří (slzy jsou v tomto případě nezbytnou rekvizitou), si knihu užijí ve všech jejích detailech. A právě v těch detailech je Lemire nejsilnější.

Rysy ve tváři načrtnuté jen pár tahy vydají v Lemireově podání za více než tisíc slov. I proto si zde kanadský autor vystačí s minimem dialogů. Zkroušené pohledy, nepatrné úsměvy, bezradnost v očích, které vypadají jako černé šmouhy na papíře a přece se v nich zračí tolik smutku, že by to porazilo statného vola naládovaného kokainem. V autorově na pohled roztěkané, ale v komplexní implikaci naprosto přesné perokresbě se skrývá nepřeberné množství emocí. Respektive padesát odstínů splínu a pár radostí, které mezi tou vší hmatatelnou depresí září jako majáky naděje a světlých zítřků. Nejjasnějším z nich je zde černá vrána, která celý příběh rámuje a s jistou mírou symbolismu často vstupuje do vyprávění, aby svým němým komentářem popohnala kola bezútěšných lidských osudů zase o kus dál.



Sometimes it takes a little tough love, eh. After all, that's what family is for.“

John Steinbeck, J. D. Salinger, Bob Dylan, Michael Chabon, Jeff Lemire... až takhle vysoko ho mám, kluka ušatýho. Zkuste mu dát taky šanci. Fiktivních superhrdinů je všude spousta a svět se bez nich vlastně obejde, těch skutečných supervypravěčů je ale jen hrstka. A ty v našich životech potřebujeme jako sůl. Tak až nám tuhle nádheru příští rok vydají u Paseky, stoupněte si na ni do fronty. Nebudete litovat.

Pozn.:
Kniha navíc obsahuje i dva kratičké příběhy The Essex County Boxing Club a The Sad and Lonely Life of Eddie Elephant-Ears. Jsou to "vystřižené" osudy dalších členů rodiny, které se do finální podoby románu z různých důvodů nehodily. Ale jsou bezvadné a za přečtení rozhodně stojí. Sebrané vydání vyšlo s předmluvou Darwyna Cookea v pevné i brožované vazbě, v limitovaném počtu (500 kusů) pak i v autorem signované verzi se slipcasem potaženým látkou s parciálním lakem.




1 komentář:

  1. Read the latest Ghana Entertainment News and Gossips on airnewsonline. Check out Latest Celebrities News Gossip in Ghana - Be on top of Entertainment News with airnewsonline! Read online Daily Entertainment News & Gossip in Ghana and share your favorite ones.

    OdpovědětVymazat