pondělí 7. září 2015

Batman: Nine Lives

Dean Motter & Michael Lark

Vzpomínáte jak jsem se kdysi rozplýval nad příběhy z DC universa označenými štemplem Elseworlds? Tak konečně se mi podařilo sehnat do sbírky kousek nejcennější. A nebudu chodit okolo horkého rendlíku nastavované kaše, je to také titul mému srdci nejbližší. Pokud jsem v minulosti do nebes vynášel futuristickou nálož Batman: Year 100, na oběžnou dráhu posílal alternativní linii Superman: Red Son nebo až na samotný Měsíc odpaloval úchvatnou upíří trilogii Batman: Vampire, tak dnes vypouštím sondu přímo ke Slunci. Protože Dean Motter a Michael Lark jsou komiksoví astronauti, kteří se s nějakým poletováním okolo matičky Země jen tak nespokojí. Nine Lives září jako rozpálená hvězda, jejíž žár nepohlcuje pouze galaxii Elseworlds, ale zároveň dosahuje věhlasu těch nejlepších komiksů s Batmanem vůbec. A takový svátek tady nemáme každý den.



All had their motives. All had the means. All had the chance...“

Elseworlds tituly přinášejí čtenářům neotřelý pohled na zajeté narativní struktury, převracejí na hlavu celé mytologie, známé postavy stavějí do nových rolí a pak lišácky pomrkávají na fanoušky a znalce původních příběhů. Snadno se do nich vklouzne, dokáže si je užít i čtenář, který nemá tzv. načteno, ovšem to pravé ořechové si samosebou vychutnáte hlavně tehdy, máte-li už alespoň základní povědomí o tom, kdo je kdo a z čeho autoři v daném díle čerpají. Dalo by se to přirovnat k televiznímu seriálu Gotham, kde narážíte na profláklé postavy z Batmanova universa v atypických funkcích. Edward Nygma je zaměstnán jako forenzní specialista u GCPD, Selina Kyleová je mladičký spratek z ulice a slizoun Cobblepot je uťápnutý mamánek, který se teprve dere k mocenskému korytu. Nu a teď si představte, že se celý ten gothamský cirkus přesune v čase do čtyřicátých let 20. století.

Batman byl vždy označován za "největšího detektiva na světě". Že na něj časem navlékli pancéřová brnění, prošpikovali jej moderními technologiemi a udělali z něj chodící tank ověšený arzenálem, za který by se nemusela stydět armáda menší republiky, teď ponecháme stranou. V prvé řadě vždy šlo o to slovo "detektiv". Když v roce 1939 začaly vycházet první příběhy v magazínu Detective Comics, Batman v nich pobíhal v elastických podvlíkačkách a řešil zapeklité případy. Podobně jako je tehdy řešili detektivní velikáni Phil Marlowe či Sam Spade, kteří měli s Brucem Waynem řadu styčných vlastností. Tedy až na ty miliony v bance a podvlíkačky samozřejmě. Zadání tehdejší redakce znělo jasně: vytvořte nám hrdinu, který bude ve dne nápadně hýřit trefnými bonmoty a pátrat po stopách nezákonných činností, zatímco v noci bude potírat zločin v dobře padnoucím kostýmu.



Thing is, he liked to live dangerously at night. It's as if he came alive in the darkness. He became another person.“

Později sice přišly komplikace ve formě různých Robinů, duhových monster, zebřích kostýmů, mumií a podobných volovin (Bat-Baby!), ale podstata vždy zůstala zachována. Batman je detektiv. Byť je při svých pátracích avantýrách občas nucen sáhnout po žraločím repelentu. Efektivního užití moderních detektivních postupů jsme se po delší pauze dočkali až v příbězích ze 70. let, jež dostal na starost legendární Denny O'Neil. Ten celého Batmana úspěšně revitalizoval a představil jej novému publiku. V 80. letech potom zazářil Jim Starlin v Ten Nights of The Beast (česky Deset nocí KGBeasta) nebo Death in the Family, drsnější podtón načrtnul Frank Miller v památném Roce jedna a Dlouhý Halloween s Temným vítězstvím Jepha Loeba se už jenom vezli. Gotham Central Eda Brubakera a Eda Rucky se sice bez Batmana téměř obešel, ale zase naservíroval tu nejhutnější krimi atmosféru posledních let. A nesmíme opomenout, že k odkazu detektivní školy se do jisté míry hrdě hlásí i Soví tribunál či autorsky dosud nepřekonaný Black Mirror scenáristy Scotta Snydera.


Možná tušíte, kam tím směřuji. Vůbec nejraději bych byl, kdyby Batman zahodil všechny ty svoje exoskelety, batarangy, skenovací systémy i obrněná vozidla a vykročil do ulic jen v "pršiplášti a klobouku". Tedy v hadrech, ve kterých kdysi začínal a které Frank Miller s mírnou inovací oprášil v kultovním Návratu Temného Rytíře. Protože když na mě ze stránek komiksu s oblíbeným hrdinou opět dýchne kouzlo omšelých pulpových historek s odérem hardboiled detektivek, je to pocit k nezaplacení. Do moderních komiksů vtrhla dravost a bezohlednost, hrdinům se vše servíruje na zlatém podnose a nejsmutnější na tom je, že se to všechno dost často bere příliš vážně. Jedna krize sem, druhá tam a najednou jsou v krizi všichni až po uši. V lepším případě někteří zemřou a v tom horším zemřou ještě jednou, protože co by to bylo za superhrdinu, který by svou smrt párkrát nerozchodil, že jo. Bez masivního supernáhrobku a vydatného přívalu falešných slziček to dnes zkrátka nejde.



Gordon was also right about Selina's other boyfriends. She had been on more laps than a French napkin.“

Největší detektiv všech dob to v posledních letech holt nemá jednoduché, byly ovšem chvíle, kdy se v ústředí DC Comics tolik nehledělo na okamžitý zisk a tak se tu a tam popustila uzda autorské fantazii o něco více. A teď se konečně dostáváme k jádru dnešního článku (ale že to tentokrát trvalo, co?). V roce 2001 přišel scenárista, výtvarník a designér Dean Motter do DC s nápadem zasadit Batmanův příběh zpět do čtyřicátých let a zároveň tím vzdát poctu filmovému průmyslu tehdejší doby. Obzvlášť tedy černobílým detektivkám zahalených kouřem žánrové odnože zvané noir. Motter nebyl na poli komiksu žádným nováčkem, podílel se na projektu s názvem Mister X, napsal scénář k úspěšné minisérii Terminal City (Vertigo) a ilustroval série Hellblazer, Batman či Grendel. Takže když přišel za editorem a bouchl do stolu s tím, že by to zase chtělo nějakého toho Batmana pro starší a pokročilé, šel mu okamžitě na ruku.



A když na ruku, tak se vším všudy. Motter měl totiž vizi, že hold stříbrnému plátnu nejlépe vzdá publikací ve formátu, jež bude připomínat širokoúhlý film. Takže vzal klasickou komiksovou stránku a překlopil ji na délku. Což už nedomyslel do důsledku, protože kdyby se domluvil s výtvarníkem i na širokoúhlých panelech (dejme tomu dva na každou stránku), drželi bychom teď v rukou vyloženou relikvii. Takhle prakticky listujeme komiksem s naprosto běžným rozložením panelů, jenž ze zvoleného formátu nic netěží. Nezavadíme tu ani o působivé celostránkové monstrpanely, na které jsme mohli narazit kupříkladu v Millerově Třístovce. A že si o to noční Gotham přímo koleduje, škoda. Vše ostatní bylo zcela podřízeno filmovému vzhledu - obálka evokuje dobový plakát lákající do kina na spektakulární noirovou pecku (náhledy některých originálů najdete okolo textu), následuje název přes "celé plátno", autory komiksu představují "úvodní titulky" v ikonickém fontu a do děje nás vtahuje voiceover (vnitřní hlas) ústředního hrdiny.


He said it all started in the Gotham Reservoir.“

Vše to začalo v gothamských odpadních stokách, hlásá v úvodu zatím neznámý vypravěč a my sledujeme povědomou postavu maskovaného strážce Gothamu, kterak se plíží páchnoucím tunelem, když náhle odněkud zazní strašlivý výkřik. V tu chvíli Batman spatří obřího aligátora útočícího na jakousi nebohou oběť, bez váhání se vrhá vstříc zubaté hrůze a když už to vypadá, že by mohl mít navrch, souboj náhle přesně mířeným úderem do hlavy ukončuje ve stínech ukrytý pozorovatel s ocelovou trubkou. Když se Batman konečně probere z bezvědomí, zjistí, že leží ve stokách vedle bezvládného těla mrtvé ženy. Kontrola legitimace v tomto případě není nutná, v zesnulé totiž okamžitě poznává Selinu Kyleovou, afroamerickou majitelku místního a nechvalně proslulého nočního klubu.



Okamžitě se začíná roztáčet kolotoč nezodpovězených otázek a falešných obvinění. Selina byla v povědomí společnosti zaškatulkována jako žena nižších mravů, která udržuje styky nejen s většinou gothamského podsvětí, ale i s politickými představiteli z vedení města nebo ambiciózním pracháčem Brucem Waynem. Ten zde má pověst lehce zkorumpovaného továrníka, který si na špinavou práci najímá tajemného muže v kostýmu netopýra. Selina se léta těšila přízni mnoha ctitelů, do jejího podniku proudily davy spokojených návštěvníků a byznys prosperoval. Nebezpečná hra kočky s harémem myší se jí však po čase začala vymykat z rukou, renomé nočního klub zvolna klesalo ke dnu, na přetřes přišly výhrůžky a když se začalo proslýchat, že Selina má v bance bezpečnostní schránku plnou pečlivě nasbírané špíny a usvědčujících důkazů na každého ze svých kunčaftů, s tichým cvaknutím byl kdesi na pozadí spuštěn likvidační proces.



A dame in her position is bound to come across a few bad eggs. She ran a nightclub, for God's sake.“

Pátrání po pachateli ohavného zločinu se ujímá ostřílený člen gothamské policie komisař Gordon, kterému na stole přistane rovnou celá plejáda podezřelých. Do užšího výběru se pak dostává hrstka mužů, kteří se Selinou udržovali poměr přátelského, obchodního či intimního rázu. Jde o kombinaci známých postav z Batmanova universa načrtnutých v noirových odstínech, na listině se tak ocitá např. multimilionář Bruce Wayne, privátní advokát Harvey Dent, který to však hraje na více stran (odtud přezdívka Two-Face), mafián ve fraku Oswald Cobblepot, nenápadný účetní Eddie Nygma, chladnokrevný zabiják Freeze, zjizvený boss podsvětí Hagen alias Clayface, úspěšný podvodník a gambler Jack, jemuž nikdo neřekne jinak než Joker a v neposlední řadě také bývalý policista, toho času vyhořelé soukromé očko, Dick Grayson. A právě Dick je naší ústřední postavou i vypravěčem příběhu.

Zdá se, že jediný, kdo chce případ skutečně rozlousknout, je Gordon, zatímco všem ostatním je Selinina smrt docela šumák a raději se pídí po ztraceném klíči k bezpečnostní schránce s tajemným obsahem. Zpočátku spíše zdrženlivý Grayson se do případu vrhá s vlažným zápalem, nejspíš hlavně proto, aby smazal své jméno ze seznamu podezřelých. Rozplétá klubko lží a polopravd a postupně nám odhaluje pestré panoptikum nebezpečných figurek z gothamského podsvětí. Navíc hned ze startu dostane nakládačku a potom celou dobu chodí s rozbitým ksichtem, podobně jako Jake Gittes v Čínské čtvrti (1974) a to včetně památného flastru na nosní přepážce. Fanoušci filmu se zajíkají radostí.



Time to fold, Joker.“

Není to žádná velká věda, scénář simuluje vcelku jednoduchý a genericky vystavěný detektivní vzorec s řadou neznámých. Závěrečné rozuzlení trošku klopýtne, což může předchozí dějovou strukturu snadno položit na lopatky. Protože pokud skutečnou příčinu Selinina úmrtí neodhalila pitva, pak je v gothamském soudním lékařství cosi opravdu shnilého. Buď samotné finále vezmete jako žánrový vtip a úlitbu dobovým klišé šestákových detektivek nebo zlomyslně fouknete a celá ta pečlivě budovaná narace se rozpadne jako domeček z karet. Já se připojím k těm, co si tenhle vizuální nářez užili od začátku do konce, už dlouho jsem totiž u komiksu nepociťoval ten tolik povznášející a neodbytný pocit, že se vlastně neustále bavím.

Nine Lives nenuceně propojuje mé oblíbené světy - svět komiksových hrdinů se světem lehce naivních noirovek z první poloviny 20. století. Je to jako kdyby Batman pobíhal po střechách San Francisca v Maltézském sokolovi (1941). Na tomto místě je nutno podotknout, že s podobným námětem už o rok dříve uspěli Ed Brubaker a Sean Phillips ve vynikající jednohubce Gotham Noir, kde se do popředí dostal Jim Gordon v roli soukromého detektiva, jenž je obviněn ze smrti mladé dívky. Děj komiksu se odehrává na sklonku 40. let a více se o něm můžete dočíst třeba tady.



He had rescued me from hellfire on the towers of the divine city and shown me redemption in its pit. I just pray I never have to come that close to him again.“

Komiks nešetří řadou skrytých odkazů, v zaplivaném kanclu Dicka Graysona si můžeme všimnout na zdi pověšeného plakátu s nápisem "Flying Graysons", v místnosti plné výherních automatů narazíme na poutač s výjevem Jokerova rozšklebeného obličeje a když v naprosto kulervoucí scéně během akční honičky sledujeme transformaci sportovního roadsteru na dobový Batmobil vycházející z návrhu Jerryho Robinsona, fandové Batmana jdou pomalu do mdlob. Auta, ošacení, účesy, vše je zcela podřízeno dobovému trendu. Architektura a atmosféra nočního Gothamu bere doslova dech. Svůj obrovský podíl na tom má fotorealistická kresba Michaela Larka (Terminal City, Gotham Central, Scene of the Crime), která z komiksu dělá opravdové mistrovské dílo. A za ty barvy by Matt Hollingsworth zasloužil minimálně hubana.

Kniha v roce 2003 obdržela Cenu Willa Eisnera za nejlepší design a v roce 2014 ji populární server IGN zahrnul do žebříčku pětadvaceti nejzásadnějších příběhů s Batmanem hned po bok takových perel jako Thrillkiller, Dlouhý Halloween či Návrat Temného rytíře. Tato rovnice má tedy jednoduché řešení. Ihned po přečtení tohoto sáhodlouhého textu se zvednete a půjdete si Nine Lives sehnat. Protože život je příliš krátký na to, abyste jím mrhali nad průměrným obrázkovým čtivem o intergalaktických hrozbách a vysvalených superhrdinech s vymytými mozky.


- „Care for a drink?“
- „I'm on duty.“

Pozn.:
Během rešerší jsem natrefil na výtečné stránky jednoho fandy do Batmana, jež nabízejí bohatý obsah plný šťavnatých tipů a zajímavých odkazů. Okoštujte: Gotham Calling.

Žádné komentáře:

Okomentovat