středa 20. března 2013

Hit-Girl

Mark Millar & John Romita Jr.


„The little bitch is back!“

Purpurová Zabijačka je zpět (neplést s Huntress, holky se v Cosmopolitanu dočetly, že fialová zrovna frčí) a za sebou opět nechává krvavou spoušť plnou roztříštěných kostí a vyhřezlých útrob. Ale pěkně popořádku. Hlava mafiánské rodiny Johnny Genovese je pod drnem, za což vděčí Hit-Girl a jejímu spontánnímu parťákovi s kódovým označením Kick-Ass. Tihle dva novodobí ochránci pořádku z řad civilního obyvatelstva aplikovali Genoveseovu vlastní medicínu do jeho žil v závěru minisérie Kick-Ass. Tehdy z místa činu zmizel mafiánův nezbedný synek Red Mist, aby v budoucnu zosnoval pomstu, viz Kick-Ass 2. Jen pro pořádek, dějová kontinuita série vypadá takto: Kick-Ass - Hit-Girl - Kick-Ass 2 - Kick-Ass 3 (první číslo masakrálního finále vtrhne do umaštěných regálů comicshopů letos v květnu). Tato minisérie se věnuje převážně Mindy McCreadyové (Hit-Girl v civilu) a jejím trampotám s dospíváním. A ne, o menstruaci nepadne ani slovo.


„I will crush you with my knowledge of The Hunger Games. I will put you in the ground with my expertise on Bieber.“

Mindy pověsila výzbroj na hřebíček a novému tatínkovi (ten původní zahynul velmi ošklivou smrtí) slíbila, že od teď bude namísto končetin sekat latinu. Takové dvanáctileté děvče, jež dosud žilo v ústraní a vzdělání získávalo pouze doma nebo ve špinavých ulicích, to ve škole plné módních predátorů a kulturních nacistů nemá lehké. Hned zkraje se střetává se svou novou nemesis - spolužačkou aka nafintěnou mrchou a její tlupou hihňajících se bárbínek. A katany zůstaly doma. Urážky a posměch na denním pořádku. Mindy v tom zkrátka plave jako ryba na suchu, požádá proto o pomoc svého staršího kolegu ve zbrani Davea Lizewskiho (Kick-Ass). Za jeho rady, jak zneškodnit 'mean girls', aniž by utrpěly krvácení do mozku či natržení slinivky, mu na oplátku uděluje tvrdé lekce, díky kterým by se tenhle nerd jednou mohl stát opravdovým superhrdinou. Není nic důležitějšího, než efektní proskočení oknem a úderná hláška, při které grázlům povolí svěrače.


„Anyone order a knuckle sandwich?“

A samozřejmě nesmí chybět ani nějaká ta potrava pro masomlýnek. Tu zde zastupuje Ralph Genovese, bratr zesnulého záporáka z předešlé série. Ralph má na okostýmované hrdiny alergii a tak prostřednictvím svých pohůnků nemilosrdně kosí všechno se škraboškou na ksichtě. A protože je to institucionalizovaný agorafobik, řídí veškeré dění z lochu. Red Mist plánuje kariéru superpadoucha a chystá se zrealizovat svůj první superzločin. Když se ze superzločinu vyklube superfiasko, rozhodne se raději procestovat svět a zaplatit těm nejlepším mistrům bojových umění, aby z něj vytvořili neporazitelnou mlátičku. Síla nevyzpytatelného mamonu ovšem panuje i v ninja klášterech daleko na východě, kde nejeden sensei touží po vlastním BMW. Tahle soukromá Liga stínů by Bruce Waynea stáhla z kůže.


„Now Sly, Bruce, Arnie, Verhoeven, Jean-Claude, and McTiernan movies are all banned. Legally Blonde, Katie Holmes, Emma Roberts, and all vampire stuff is solid gold.“

Mark Millar nám znovu připomíná, že v dětství se mu přihodilo něco ošklivého. I v tomto komiksu se vydatně krájí, trhá, propichuje a řeže jako na jatkách. Do toho se občas plácne nějaký ten trefný popkulturní odkaz a je vymalováno. Poslední sešit je pak vyložená lahůdka, scénka s bouracím kladivem je nezapomenutelná. Ústřední záporák mi ale přišel mírně vyčpělý, možná bych raději uvítal peprné flashbacky z dob, kdy Mindy rozsévala smrt po boku Big Daddyho. A ještě jedna muška - Red Mist trpí amnézií a nemůže si za boha vzpomenout, jak se jmenuje jeho úhlavní nepřítel, takže pomstu zatím nechává u ledu. Nakonec se mu však zničehonic rozsvítí, načež autor "elegantně" přilepí pokračování. S tímhle si měl Millar více pohrát nebo Red Mista ze spin-offu úplně vytěsnit. Kresba Johna Romity Jr. je beze změn, tedy stále pohledná a hlavně, díky inkerovi (Tom Palmer) a barvám, vysoce návyková záležitost. Snad jen ten podivný nesouměr tělesných proporcí u dětských postav - příliš velké hlavy nasazené na malých tělíčkách. Mindy a její vrstevnice vypadají jako ty rádoby vtipné bobblehead figurky, které si někteří z nepochopitelných důvodů vystavují doma na poličkách. Zvláštní fetiš. Nesmím opomenout luxusní variant cover reminiscenci na Elektru od Billa Sienkiewicze. Tomu říkám umění.


Intermezzo s Hit-Girl není titul, kvůli jehož ignoraci bych vám vyhrožoval zabitím. Pokud jej oželíte a rovnou skočíte na druhý Kick-Ass, o nic nepřijdete. Na druhou stranu, kdo by si tu malou roztomilou svini nechal ujít, že?

Žádné komentáře:

Okomentovat