středa 9. ledna 2013

Hellboy: Temnota vábí

Mike Mignola & Duncan Fegredo


„Teda holky, vy vypadáte, jak když někomu utek kompost!“ 
(Hellboy ví, jak složit dívce kompliment)

Něnagljadnaja krasota - Krása nesmírná. Jako malému špuntovi mi máma tyhle pohádky četla mnohokrát. Já je děsně miloval. Bylo to něco úplně jiného než náš Český Honza nebo klasické kombo Němcová/Drda. Ruské lidové pohádky byly jako z jiného světa. Dodnes mám v hlavě ty fantastické postavy a doprovodné ilustrace - zlá Baba Jaga v podivném dřevěném moždíři, pěstní souboj Kulihráška se sedmihlavým drakem nebo Váňuška stínající dračí hlavy kosou, hrozivý pták Mogul a můj nejoblíbenější, Kostěj Nesmrtelný s duší schovanou ve vejci (a vejce v kachně, kachna v sudu a sud v širém moři).


Mike Mignola snad nemá slabou chvilku. Tentokrát nastudoval slovanské legendy a povídačky a aktuální počin měrou vrchovatou zaplnil nadpřirozenými postavami, jež obývají krajiny ležící převážně východně od Karpat. Poté, co v úvodu Hellboy odmítne přistoupit na nabídku čarodějnic stát se jejich králem, ošklivé babizny popadne zloba a nebohého pekelníka pošlou rovnou do spárů Baby Jagy. Ta jde Hellboyovi po krku z celou armádou nemrtvých, protože na něj má pifku kvůli dávné záležitosti týkající se výstřelu z jeho pistole a jejího prázdného očního důlku. Objeví se i překrásná Vasilisa se svou panenkou, rozkošný domácí skřítek Domovoj, bůh hromobití Perun nebo ultimátní vazbič Kostěj Nesmrtelný. Nejvíce se mi líbila dvoustrana s impozantním lesním duchem Lešijem a jeho obřími vlky. Vrací se i staří známí Vladimir Giurescu a Ilsa Haupsteinová a na okamžik se zde mihne démon Gruagach. Znalost předchozích dějství je tedy vítána (ale není vyloženou nutností). Temnota vábí je mela epických proporcí, Hellboy se má co otáčet, Mignola mu tady dává pořádně na frak. Závěrečný epilog pak nevěstí zrovna růžovou budoucnost.


„Teď půlnočních trub zní už hlas
a temnota vábí nás.“


Duncan Fegredo není Mignola. Ani Corben. Jeho pojetí Hellboyova universa má sice lehký nádech původní kresby, ale výšin Mistrova umění zdaleka nedosahuje. Mignola působí na oko jednoduše, o to více jsou jeho obrázky účinnější, hrany ostřejší, zákoutí tmavější. Fegredo si s tím moc hraje, linka je oproti originálu překombinovaná, občas je Hellboy kuriózně zkroucený a některé tváře či postavy také nejsou úplně košer. I přes tyto nepatrné výtky se ovšem jedná o vynikající práci, interiéry jsou vyloženě povedené, stejně tak "mignolovské" detaily (výřezy soch, ptáků ve větvích stromů, veverka). Akční scény (Hellboy versus Kostěj!) potvrzují, že Fegredo je kreslíř na správném místě. Tradičně dokonalé barvy Davida Stewarta jsou samozřejmostí. Když držím v pacičkách zvětšený formát (Library edition Volume 5 od vydavatelství Dark Horse), slintám blahem.
Trošku mě mrzí, že se Fegredo více nerozmáchl v jedné kresbě ze závěru - Igor Bromhead umírá a vidí Hellboye v pekle, kterak sedí na drakovi v čelé své početné armády. Fegredo ten výjev narval do panelu na třetinu stránky a draka úplně ufiknul. Tohle si říkalo o celostránkový monstrobraz. Já tyhle portréty rudého pekelníka s dorostlýma rohama a hořící korunou nad hlavou absolutně žeru.


Jakožto zanícený fanoušek Hellboye a všeho okolo něj, nečekám na tuzemské překlady a rovnou kupuji originály ze zahraničí. Pokud to s Rudochem myslíte alespoň trochu vážně, činíte tak také. Povzdechy o úmorných prodlevách mezi českými vydáními v případě Comics Centra pozbývají jakéhokoliv smyslu. Komiksy holt nejsou rohlíky a rozprodat náklad v našich končinách není jen tak.


Mimochodem, Mike Mignola se loni po několikaleté pauze opět vrátil ke kreslení Hellboye. Nový příběh nese název Hellboy in Hell a momentálně je na pultech již druhé číslo. Ale tohle už rudí dávno vědí, že?

Žádné komentáře:

Okomentovat